Vodní skútr

Vodní skútr je rekreační plavidlo, které má počátky již v 50. letech 20. století, když bylo vyvinuto pro použití záchrannými složkami jako lehké, agilní plavidlo s vysokou rychlostí a dobrou manévrovatelností. Na prvních prototypech, ale i sériově vyráběných skútrech bylo nutné stát a tato plavidla unesla pouze řidiče. Později se začaly vyrábět skútry pro více pasažérů, na kterých bylo možné sedět.[1] Skútry dnes mohou vézt 1–3 pasažéry, existují i modely pro 4 pasažéry, ale jedná se spíše o výjimky.

Vodní skútr

Skútry jsou kromě rekreační a záchranné sféry využívány také ve sportu. V České republice působí Česká závodní asociace vodních skútrů, která pořádá různé závody. Závodí se například v takzvaném freestylu, slalomech a dalších typech závodů.[2]

Za vynálezce vodního skútru je považován norsko-americký vynálezce Clayton Jacobson, jenž v 60. letech 20. století rozpracoval první prototypy, britský Vincent Amanda a německý Wave Roller.[3] V dnešní době jsou nejznámější vodní skútry Kawasaki, Sea-Doo či Yamaha.[1]

Legislativa v ČR
Mapa povolených vodních cest pro vodní skútry

Od 15. dubna 2015 vešla v platnost vyhláška č. 46/2015 Ministerstva dopravy, která v návaznosti na novelu zákona o vnitrozemské plavbě 114/1995 Sb. zásadním způsobem upravuje podmínky pro celkové využívání povrchových vodních ploch.[4]

  • Vodní skútr je nově brán jako rekreační plavidlo se spalovacím motorem.
  • Smí plout všude, kde ostatní rekreační plavidla se spalovacím motorem.
  • Nesmí tam, kde je omezena plavba výkonem do 10 kW.
  • Na normálních vodních cestách a plochách smí skútr plout jen normálním způsobem, jako každá jiná loď.
  • Musí dodržovat Pravidla plavební bezpečnosti, zejména mít průkaz VMP a řídit se pravidly.
  • Nesmí dělat otočky, skoky a jiné akrobatické prvky.
  • Akrobatické a trikové jízdy se smí provádět jen na drahách vymezených Státní plavební správou.[5]

Odkazy

Reference
  1. VTM.E15.cz [online]. Dostupné online.
  2. czavs.cz [online]. Dostupné online.
  3. Popular Science (Google Books) [online]. Dostupné online.
  4. Marine.cz: Legislativní změna [online]. Dostupné online.
  5. Marine.cz [online]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.