Vodní elektrárna Eglisau-Glattfelden

Vodní elektrárna Eglisau-Glattfelden je vodní dílo na řece Rýn mezi Švýcarskem a Německem. V době uvedení do provozu patřila mezi nejvýkonnější vodní elektrárny v Evropě.

Vodní elektrárna Eglisau-Glattfelden
Poloha
KontinentEvropa
StátNěmecko Německo, Švýcarsko Švýcarsko
MěstoEglisau, Glattfelden
Souřadnice47°34′29″ s. š., 8°28′24″ v. d.
Hydrologické údaje
Povodí řekyRýn
PřítokRýn
OdtokRýn
Roční průtok405 m³/s
Vodní elektrárna
Výkon současný43,4 MW
Typ turbínyKaplan
Ostatní
Stavprůtoková
Začátek výstavby1915
Dokončení1920

Historie projektu a výstavby

Po uskutečnění dálkového přenosu vodní energie od Neckaru na elektrotechnickou výstavu ve Frankfurtu v roce 1991 se Německo stalo vůdčí zemí ve výrobě elektrické energie. Úspěch dálkového přenosu byl i triumfem německého a švýcarského strojírenství. Bylo zřejmé, že po Neckaru přijde na řadu Vysoký Rýn. V letech 1906–1910 byla postavena ve své době nejvýkonnější vodní elektrárna v Evropě u Laufenburgu.[1] V době výstavby vznikly i projekty na výstavbu vodního díla u Eglisau. Stavební koncesi získala energetická společnost Zürcher a Schaffhauser Elektrizitätswerke spolu se souhlasem Bádenského velkovévodství v roce 1913 na 80 let. Společnost se o rok později spojila v Nordostschweizerische Kraftwerke AG a v její režii započaly v roce 1915 první práce. Vzedmutí hladiny o více než 11 metrů u elektrárny způsobilo zvýšení hladiny o 8,5 m v historickém městě Eglisau. Součástí projektu se tak stalo i zatopení 15 domů, vystěhování 80 lidí, zboření historického dřevěného mostu a vybudování nového.

První práce začaly v suché jámě levého břehu v místech ústí říčky Glatt. Koryto tohoto toku tak muselo být odvedeno umělým kanálem do místa pod elektrárnou. Voda Glattu byla odváděna novou cestou od ledna 1916. První agregát byl spuštěn 15. dubna 1920.

Popis

Na pravém, německém břehu byla vybudována jednokomorová propust, navazující na jezové těleso o celkové délce 114,5 metrů se šesti přelivnými poli o šířce 15,5 metrů. Elektrárna se nachází na levém, švýcarském břehu. Sedm Francisových turbín pracovalo na spádu 11 m při hltnosti 370 m3/s a celkovém výkonu 32 MW. Francisovy byly později vyměněny za turbíny Kaplanovy o hltnosti 500 m3/s a celkový výkon vzrostl na 43,4 MW. V době uvedení do provozu elektrárna pokrývala 8 % švýcarské spotřeby elektrické energie, ve 21. století 3 promile.

Od roku 2017 umožňují průchod ryb rybí přesmyk na švýcarské straně a rybí výtah na straně německé. Délka cesty v přesmyku je v závislosti na vstupním bodě 206 až 254 metrů. Do výtahu jsou ryby lákány výstupním proudem a přepravují se automaticky čtyřikrát až dvanáctkrát denně, v závislosti na ročním období a době tření.[2]

Do roku 2005 elektrárna vyrobila 18,8 miliardy kWh elektrické energie.[3]

Odkazy

Reference

  1. INV-LAU912 Kraftwerk Laufenburg, 1908–1914 (Dossier (Bauinventar)). Online queries in archival fonds [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Kraftwerk Eglisau-Glattfelden: Liftfahren und einfaches Treppensteigen für Fische. www.axpo.com [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. (německy)
  3. web.archive.org [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.