Vodění Jidáše

Vodění Jidáše nebo pálení, věšení Jidáše (polsky: Wieszanie Judasza) je lidový zvyk, který se v různých zemích a v různých podobách praktikuje na Velikonoce.

Historie

Tento zvyk, zaznamenaný v pramenech poprvé v 18. století, naráží na příběh Kristova vzkříšení a připomíná Jidášovu zradu. Má své kořeny v pohanském ritu utonutí Morany.[1] V Malopolsku (oblast současných okresů Myślenice a Wadowice) se tento zvyk v místním dialektu krakovského dialektu nazývá pálení Jidáše. Na Zelený čtvrtek (den, kdy podle evangelijního poselství Jidáš zradil Ježíše a oběsil se) nebylo kombinováno s dalšími inscenacemi. Po setmění byla nad ohněm spálena buď Jidášova loutka, nebo byl rozdělán pouze samotný oheň. Oheň byl původně založen převážně ze sušených věnců shromážděných na hřbitovech, které po svátku Všech svatých zůstaly na hrobech. Později (až do konce 90 let.) se během rituálu do ohně přidávaly staré a ojeté pneumatiky. Zvyk se nyní vytrácí. V obcích Sułkowice a Lanckorona zůstal ve zbytkové podobě v podobě zakládání ohňů za soumraku na Zelený čtvrtek ze suchých trav a větví shromážděných po zimě v zahradách.

Galerie
  • Počátek 20. století
  • Střílení do Jidáše, Santoryn, Grecja, 2010

Odkazy

Reference
  1. TOKARSKA-BAKIR, JOANNA (1958- ). "Wieszanie Judasza", czyli tematy żydowskie dzisiaj. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. OCLC 998788768

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.