Vnitroněmecká státní hranice

Vnitroněmecká hranice fakticky vznikla 1. července 1945 jako hranice mezi americkou a britskou okupační zónou Německa na jedné straně a sovětskou okupační zónou Německa na straně druhé. V roce 1949 se stala hranicí mezi dvěma německými státy. Až do roku 1952 byla fakticky volně prostupná. Později byl postupně režim na hranici zpřísňován, především v souvislosti se stále rostoucím počtem emigrantů z Východního Německa do Spolkové republiky Německo. Hranice byla ustanovena v oblasti, kterou procházela celá řada silničních a železničních komunikací. Procházelo přes ní 10 hlavních a 24 regionálních železničních tratí a okolo sto šedesáti silnic.

V roce 1990 došlo v důsledku sjednocení Německa k jejímu zániku.

Dnes je bývalá vnitroněmecká hranice spolkovou hranicí mezi spolkovými zeměmi Německé spolkové republiky. Krátké její úseky jsou zachovány a slouží jako muzeum. V místě bývalého hraničního pásma byl zřízen tzv. Evropský zelený pás.

Východní Německo zdůrazňovalo potřebu hranice jako ochranného valu proti západní agresi a západní země, případně NATO vykreslovalo jako útočníky. V Západním Německu byla považována za demarkační linii Sovětské okupační zóny, bez toho, aniž by byl jakkoliv uváděn název Německé demokratické republiky jako suverénního státu. Zatímco ve Východním Německu bylo cílem zřídit okolo hranice co nejdelší hraniční pásmo a vystěhovat obyvatele vesnic, kteří žili v naprosté blízkosti hranice, v západním Německu se často k fortifikační linii s východním sousedem konaly výpravy. Podél obou stran hranice byly často umisťovány propagandistické plakáty a vypouštěny nádoby s letáky. „Letáková válka“ byla ukončena v 70. letech, kdy oba německé státy podepsaly dohodu o normalizaci vzájemných vztahů.