Vlastislav Valtr

Za normalizace působil jako disident, v únoru 1977 patřil mezi několik málo signatářů Charty 77 v Severomoravském kraji. Bydlel v Havířově.[3] Státní bezpečnost v Ostravě ho proto od roku 1976 vedla v evidenci zájmových osob.[4] V listopadu 1989 se v Havířově zapojil do průběhu sametové revoluce. Už 23. listopadu pořádal v tomto městě první demonstraci.[5]

Po sametové revoluci se v rámci procesu kooptací do ČNR stal poslancem České národní rady.[6] Ve volbách roku 1990 pak zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění (volební obvod Severomoravský kraj) za Občanské fórum. Po rozkladu OF v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[7]

Na podzim 1990 s ním vedl soudní spor disident a vydavatel časopisu Vokno František Stárek, kvůli výrokům, které Valtr pronesl na Stárkovu adresu. Šlo o tato Valtrova slova: „Nahlédl jsem o víkendu do časopisu VOKNO a VOKNOVINY, tolik oslavovaného undergroundu. Po přečtení jsem pochopil, proč asi má jeden člen redakční rady podle svého vlastního vyznání notorický alkoholik a vyznavač přírodních drog přezdívku MAGOR. A také jsem pochopil, proč asi má vydavatel přezdívku ČUŇAS. Tím vydavatelem je náměstek ředitele na ochranu ústavy a demokracie. To je asi světová rarita.“ Soud rozhodl, že Valtr se Stárkovi musí omluvit.[8]

Byl ženat, měl syna Jana.^[zdroj?]