Vlajka Evropské unie

Původní vlajka Panevropské unie

Účelem vzniku vlajky bylo vytvoření symbolu, se kterým by se obyvatelé Evropy mohli identifikovat. Rovněž byl hledán symbol, pod kterým by se mohla reprezentovat Rada Evropy, která dohlíží na dodržování lidských práv a propaguje evropskou kulturu.

Jeden z návrhů podoby vlajky předložil šlechtic japonsko-rakouského původu Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi. Jednalo se o symbol staršího hnutí, usilujícího o sjednocení Evropy - o vlajku Panevropské unie. Ta se skládala z červeného kříže ve žlutém kruhu na modrém pozadí, přičemž kruh odkazuje k japonské vlajce, neboť Kalergi se narodil své japonské matce roku 1894 v Tokiu. Tento návrh byl však zamítnut kvůli protestům Turecka proti přítomnosti kříže, nicméně hlavní motiv japonské vlajky, kruh uprostřed jednobarevného pozadí, zůstal i na finálním návrhu Arsène Heitze. Číslo 12 jako počet hvězd bylo nakonec vybráno kvůli politické neutrálnosti, později Haitz připustil inspiraci mariánskou ikonografií.

Podoba vlajky byla Radou Evropy přijata 8. prosince 1955 a navrhl ji hlavní herold Irska Gerard Slevin. V následujících letech ji následovaly nově vznikající evropské instituce a začaly symbol používat také. Poprvé byla oficiálně vyvěšena 13. prosince 1955 v Paříží. Symbolem Evropského společenství se vlajka stala 26. května 1986. Evropská unie, vzniklá na základě Maastrichtské smlouvy v roce 1992, která Společenství nahradila, převzala také jeho vlajku.

Ovšem zrušením Maastrichtské smlouvy a jejím nahrazením Lisabonskou smlouvou nebyla tato vlajka, v nové smlouvě deklarována jako vlajka EU. Tak se stalo, že oficiálně EU žádnou vlajku nemá. Proto některé státy EU prohlásily, že ji jako symbol uznávají. Mezi těmi, které takové vyjádření nevydaly je i ČR.

Poměry vzdáleností na vlajce

Počet hvězd je ustálen na dvanácti a nesouvisí s počtem členů Evropské unie. V roce 1953 měla Rada Evropy 15 členů. Bylo navrženo, aby budoucí vlajka měla jednu hvězdu pro každého člena, přičemž by se počet při přijetí nových členů již neměnil. Proti tomu se postavilo Západní Německo, neboť jedním ze členů Rady bylo sporné území Sársko a vlastní hvězda by vyvolávala představu samostatnosti území. V této souvislosti Francie protestovala proti 14 hvězdám, neboť by to vyvolalo představu pohlcení Sárska Německem. Je mýtem, že by poté italský zástupce protestoval, že 13 je nešťastné číslo a rovněž poukazoval na skutečnost, že původní vlajka Spojených států měla tento počet hvězd.

Hvězdy symbolizují ideály jednoty, solidarity a souladu mezi evropskými národy.[1]

Socha Panny Marie v katedrále Notre-Dame ve Štrasburku (1859)

V roce 1987, poté co EHS vlajku přijalo, uvedl její autor Arsene Heitz, že se při jejím návrhu inspiroval také textem 12. kapitoly biblické knihy Zjevení, která zobrazuje ženu s dvanácti hvězdami kolem hlavy. Tento symbol je v evropském umění často spojen také se zobrazením Panny Marie právě s dvanácti hvězdami kolem hlavy, modrá je přitom též v umění chápána jako jeden z Mariiných atributů.[2] [3][4]

Následující ukázky jsou častými chybami v souvislosti s vlajkou Evropské unie.

• 
  Celá vlajka nebo jednotlivé hvězdy jsou vzhůru nohama.
• 
  Hvězdy jsou nesprávně otočeny. Všechny hvězdy musí být otočeny stejně – dva hroty dole a jeden nahoře.
• 
  Hvězdy jsou špatně umístěny. Musejí být rozmístěny podle ciferníku hodin.