Vladimír Lederer

Narodil se v Uherském Hradišti roku 1893 do rodiny Jana Vladimíra Lederera a Josefy Emilie Ledererové (roz. Dorazilové).[1] Byl jediný syn, měl sestry Miladu, Olgu a Vandu. Za první světové války operoval na italské frontě, stejně tak na Balkáně a v severní Africe.^[zdroj?] V roce 1917 byl zajat, v říjnu 1918 vstoupil do československých legií.[3] Poté dostudoval Všeobecné lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, později se stal také stomatologem. V Praze od roku 1921 trvale bydlel a pracoval. Tam se také roku 1921 oženil s Helenou Hášovou,[4] měl jediného syna, Vladimíra.

Roku 1934 se stal přednostou stomatologického oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze, kde působil až do roku 1942, a zároveň zřizoval soukromou ordinaci v Praze na Vinohradech.[5] Roku 1939 se začlenil do odbojové organizace Obrana národa.

V roce 1939 byl přibrán do výboru, který vedl gen. Zdeněk Novák, pracoval s pplk. generálního štábu Tomášem Berkou a majorem Old. Hlavínem, taktéž s por. Josefem Hůlou ze zeměpisného ústavu a s Annou Pokornou, chotí generála.

Jako lékař bezplatně ošetřoval pronásledované čs. důstojníky, jejich rodiny i rodiny popravených. Odmítal účast na ošetřování příslušníků německé národnosti. Dne 3. března 1943 byl zatčen gestapem a odsouzen v Drážďanech k osmi letům káznice. Byl vězněn ve Straubingu, odkud v roce 1945 odešel s pochodem smrti do Dachau. Prvního května byl osvobozen americkým vojskem.

Dekretem prezidenta republiky z 25. října 1946 byl povýšen a jmenován generálem zdravotnictva, s účinností od 28. října 1941.[5] Přednostou zdravotní služby 3. oblasti.

Dostalo se mu sedmnácti vyznamenání a pamětních medailí. Francouzským ministrem národní osvěty byl jmenován důstojníkem akademie a obdržel Ordre des Palmes académiques (Řád akademických palem).^[zdroj?]

Krátce po válce byl v čele Vojenské lékařské akademie, tehdy ještě fungující v Praze (Před zřízením a přesunutím roku 1948 do Hradce Králové). Stal se děkanem. V roce 1948 mu povolil Zemský národní výbor v Praze změnu jména na Lesák.[1][5] Zemřel roku 1965.