Vladimír Kobranov

Hokej začal hrát v rodných Černošicích a v místním týmu začal brzy ukazovat svůj talent. „Byl rychlý a technicky vybavený. Toho si v dorostu všiml bývalý reprezentant a v té době trenér Jiří Tožička,“ napsal sportovní historik Miloslav Jenšík. Po válce přestoupil do I. ČLTK Praha, kde získal v sezóně 1949/1950 mistrovský titul. Startoval také na Zimních olympijských hrách 1948, odkud si přivezl stříbrnou medaili. Po zákazu startu na MS 1950 v Londýně následovalo setkání hráčů v pražské Zlaté hospůdce, kterého se nezúčastnil. Poté již přišlo uvěznění 11 hráčů a tresty v soudnímu procesu.

Kobranov byl potrestán trestem na 10 let nepodmíněně. Po amnestii v únoru 1955 a po přechodném zákazu startu v obou nejvyšších soutěžích působil jako hráč Dynama Pardubice a Tesly Pardubice, reprezentační dres už neoblékl. Po skončení hráčské kariéry zůstal u hokeje a přešel na post trenéra, tři sezony působil v tehdejším Gottwaldově. Po rehabilitaci, která přišla v roce 1968, získal angažmá v Curychu. Jeho rodina se usadila v Regensdorfu u Curychu, kde žil až do své smrti.

V reprezentaci odehrál 29 zápasů, ve kterých vstřelil 18 gólů.

Zemřel ve Švýcarsku dne 25. října 2015.[1]

• Dvojnásobný nejlepší střelec hokejové ligy - v letech 1946 a 1948
• Člen Síně slávy českého hokeje