Vladimír Görner

Od roku 1920 byl členem Československé sociálně demokratické strany dělnické. Od roku 1922 působil jako funkcionář Sdružení sociálně demokratického studentstva a Mezinárodního výboru socialistického studentstva. V meziválečném období byl jedním z předáků mládežnické organizace sociálních demokratů. Od roku 1930 až do roku 1938 zastával funkci náhradníka ústředního výkonného výboru. V letech 1927–1930 byl šéfredaktorem listu Obrana, který byl tiskovým orgánem Ústředního svazu státních zaměstnanců), později působil v časopisu Mladý socialista a spolupracoval s deníkem Právo lidu, rovněž s listy Nová Svoboda a Dělnická osvěta.[2]

Na podzim 1938 se za druhé republiky podílel na vzniku Národní strany práce. Zasedal v jejím představenstvu.[3] Za Protektorátu byl v letech 1944–1945 vězněn nacisty.[4][2]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za ČSSD. Poslancem byl do parlamentních voleb v roce 1946. Po nich se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, opět za sociální demokraty. Zde zasedal až do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[5][6]

Po roce 1945 byl předsedou pražské organizace ČSSD. Až do roku 1948 byl i členem ústředního výkonného výboru a představenstva ČSSD.[2] Patřil k pravicovému křídlu strany, které bylo kritické vůči KSČ. Po únorovém převratu byl pronásledován. Na jaře 1954 byl zatčen a v říjnu 1954 (podle jiného zdroje až v roce 1955) byl odsouzen v rámci procesu s bývalými sociálními demokraty na doživotí.[2] Propuštěn byl v prosinci 1963.[4][7][2]