Vladimír Bejček

Po vystudování Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy začal pracovat v Ústavu krajinné ekologie jako vědecký aspirant a později vědecký pracovník, později pracoval také v Ústavu aplikované ekologie VŠZ v Kostelci nad Č. L. Po revoluci se habilitoval na LF ČZU v oboru ekologie, kde získal v roce 2002 také profesuru.[2]

Od roku 2006 je vedoucím katedry ekologie a životního prostředí Fakulty lesnické a dřevařské (dříve environmentální) České zemědělské univerzity v Praze a po jejím rozdělení v roce 2007 vedoucí katedry ekologie FŽP ČZU v Praze, od roku 2010 proděkan pro VaV FŽP ČZU v Praze a od roku 2015 jejím děkanem. Byl jedním z hlavních aktérů vzniku samostatné FŽP.

Vladimír Bejček zastává či zastával členství v mnoha odborných společnostech. Například v Radě Agentury ochrany přírody a krajiny v ČR, České společnosti ornitologické, České společnost pro ekologii či vědeckých radách na českých vysokých školách. Stal se členem redakčních rad odborných časopisů jako např. Ochrana přírody, Agricultura Tropica et Subtropica aj. a jedním ze dvou šéfredaktorů mezinárodního vědeckého impaktovaného časopisu „Folia Zoologica“.[2]

V oboru ekologie vykonává také praktickou činnost, je soudním znalcem v oboru Ochrana přírody, držitelem dvou autorizačních oprávnění (naturová hodnocení, biologická hodnocení) a autorem několika desítek biologických hodnocení a expertních studií, zaměřených na řešení klíčových problémů v ochraně přírody (NP Šumava, výstavba větrných elektráren v lokalitách Natura 2000, revitalizace rašelinišť, metodické pokyny pro naturová hodnocení a další).

Za svou pedagogickou kariéru se stal garantem studijních programů, oborů a předmětů, školil desítky vědeckých aspirantů a doktorandů a vedl více než 100 obhájených diplomových a bakalářských prací.[2] Vystupuje také v médiích, kde komentuje kauzy blízké jeho specializaci.[3]