Vizma Belševica

Vizma Belševica (30. května 1931 Riga – 6. srpna 2005 Riga) byla lotyšská spisovatelka. Proslavila se zejména autobiografickou trilogií Bille. Dvakrát získala cenu Spidola, což je nejprestižnější ocenění v lotyšské literatuře. Belševica také získala nejvyšší ocenění lotyšského státu, Řád tří hvězd. Její díla byla přeložena do asi 40 jazyků, úspěch zažila zejména ve Švédsku a Skandinávii vůbec. 6. prosince 1990 byla zvolena čestnou členkou Lotyšské akademie věd.

Vizma Belševica
Narození	30. května 1931 Riga
Úmrtí	6. srpna 2005 (ve věku 74 let) Riga
Místo pohřbení	Rainisův hřbitov
Alma mater	Literární institut Maxima Gorkého
Povolání	básnířka, spisovatelka, překladatelka a dramatička
Ocenění	Cena Tomase Tranströmera (1998) Řád tří hvězd
Děti	Klāvs Elsbergs Jānis Elsbergs
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Své první básně publikovala v roce 1947, její první kniha poezie vyšla v roce 1955. Mezi její nejpozoruhodnější básnické sbírky patří Jūra deg (1966), Gadu gredzeni (1969), Madarās (1976), Kamola tinēja (1981) a Dzeltu laiks (1987). Od 60. let psala však i povídky. Ve své práci kritizovala situaci utlačovaných národů v Sovětském svazu, proto od roku 1971 do roku 1974 nesměla publikovat. Agenti KGB v té době prohledali její byt a dvakrát zabavili rukopisy a poznámky. Po roce 1989 pak napsala své nejoceňovanější dílo, tři poloautobiografické příběhy o dívce Bille, která prožívá dětství ve 30. letech 20. století, sovětskou okupaci Lotyšska, nacistickou okupaci a první poválečné roky za Stalinova režimu. První díl vyšel v roce 1992, druhý roku 1996 a třetí v roce 1999. Kniha vyšla nejprve ve Spojených státech, až v roce 1995 i v Lotyšsku.

Její syn Klāvs Elsbergs byl známým lotyšským básníkem 80. let, její druhý syn Jānis je také spisovatel.