Vittorio Veneto (1934)

Vittorio Veneto byla italská bitevní loď, kterou používala Regia Marina za druhé světové války. Loď patřila do první dvojice bitevních lodí třídy Littorio/Vittorio Veneto[p 1]. Byla postavena v loděnici Cantieri Riuniti dell'Adriatico v Terstu. Jednalo se o elegantní, dobře pancéřovanou a silně vyzbrojenou loď. Loď vstoupila do služby v dubnu roku 1940 a brzy se zapojila do bojů ve Středomoří. Během války byla protiletadlová výzbroj lodi zesílena o přidaných 16 kusů 20mm kanónů.

Základní údaje
Typ:	bitevní loď
Třída:	Littorio/Vittorio Veneto[p 1]
Zahájení stavby:	1934
Spuštěna na vodu:	22. července 1937
Uvedena do služby:	28. dubna 1940
Osud:	vyřazen 1948
Takticko-technická data
Výtlak:	41 167 tn (standardní) 45 752 tn (plný)
Délka:	237,76 m
Šířka:	32,92 m
Ponor:
Pohon:	8 kotlů Yarrow 4 turbínová soustrojí Bellezo 4 šrouby 139 561 hp
Rychlost:	30 uzlů
Dosah:	1770 nám. mil při 30 uzlech
Posádka:	1830
Pancíř:	boky až 350 mm čela věží 350 mm boky věží 200 mm můstek 260 mm muniční sklady 162 mm pohon 110 mm
Výzbroj:	9× 381 mm (3×3) 12× 152 mm (4×3) 12× 90 mm 20× 37 mm 16× 20 mm
Letadla:	3

V době úspěšného britského útoku na Taranto byl Vittorio Veneto jednou z napadených lodí, britům se ho však nepodařilo poškodit. Její první bitvou byla srážka u mysu Spartivento. V březnu 1941 loď bojovala v dramatické bitvě u Matapanu, ve které byla poškozena leteckým torpédem. Loď nabrala mnoho vody, ale byla schopná doplout do Tarentu k opravě, která trvala do srpna 1941. Loď poté znovu poškodilo torpédo z britské ponorky Urge a znovu ji vyřadilo až do března roku 1942. V červnu 1942 se loď zapojila do bojů spojených se spojeneckou Operací Vigorous.

V září 1943, po italské kapitulaci, se loď vzdala spojencům a byla až do konce války internována v Egyptě. Po válce loď získala Velká Británie, v roce 1948 ji ale vrátila k sešrotování.