Virus Epsteina–Barrové

Virus Epsteina–Barrové (anglicky: Epstein–Barr virus, EBV), známý též jako lidský herpesvirus 4 (HHV-4) nebo EB virus, je virus z čeledi herpes virů, který je jedním z lidských virů. Většina infekcí EBV je asymptomatická, virus však může způsobovat infekční mononukleózu.

Lymphocryptovirus
Dva viriony viru Epstein-Barrové
Baltimorova klasifikace virů
SkupinaI (dsDNA viry)
Vědecká klasifikace
RealmDuplodnaviria
ŘíšeHeunggongvirae
KmenPeploviricota
TřídaHerviviricetes
ŘádHerpesvirales
ČeleďHerpesviridae
PodčeleďGammaherpesvirinae
RodLymphocryptovirus
Druhy
  • CeHV-12
  • CeHV-14
  • CeHV-15
  • POHV-1
  • POHV-2
  • POHV-3
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charakteristika

Morfologie

Jde o obalený sférický virus, má 150–200 nm v průměru. Kapsid se skládá ze 162 kapsomer, které jsou obklopené velkým tegumentem. Glykoproteinové komplexy jsou na membránové obálce.

Každý transkript většinou kóduje pouze jeden protein a má vlastní promotorovou/regulační sekvenci a TATA box. Některé geny mohou být transkribovány z více promotorů, zároveň jsou zde i geny nekódující.

Genom

Genom je nesegmentovaný, lineární a tvoří jej dvoušroubovicová DNA o velikosti 180 kbp. Obsahuje též koncové a vnitřní opakované sekvence.

Lytická cesta
  1. Virus se naváže na receptory hostitelské buňky
  2. Fúze s plasmatickou membránou a uvolnění virového kapsidu a tegumentárních proteinů do hostitelovy cytoplasmy
  3. Kapsid je transportován k jaderným pórům, kde je vDNA vypuštěna do jádra
  4. Transkripce středně raných genů, které zahajují transkripci raných genů
  5. Transkripce rané virové mRNA hostitelskou RNA polymerázou II, která je přenesena do cytoplasmy a translatována v rané proteiny
  6. Rané proteiny zodpovídají za replikaci vDNA a jsou přeneseny zpět do jádra.
  7. Probíhá masivní replikace vDNA díky DNA dependentní DNA polymeráze
  8. Transkripce pozdní virové mRNA hostitelskou RNA polymerázou II, která je přenesena do cytoplasmy a translatována v pozdní proteiny
  9. Pozdní proteiny jsou strukturní složkou virového jádra a jsou proto importovány zpět do hostitelského jádra
  10. Viry se shluknou pod povrchem jaderné membrány, která byla upravena herpetickými glykoproteiny (skrze Golgiho aparát), vypučí z něj a následně dojde k uvolnění skrze cytoplasmatickou membránu

Latentní cesta

Replikace viru je přesně sladěna s buněčným cyklem buňky a může proto využít kompletní replikační mechanismus.

Epidemiologie

Virus Epsteina–Barrové se vyskytuje celosvětově. Většina lidí je během života EBV infikována, a proto získávají adaptivní imunitu prostřednictvím protilátek EBV, která zabraňuje onemocnění z opětovné infekce.[1] Ve Spojených státech je infikováno až 95 % dospělých ve věku 35 až 40 let. Kojenci se stávají náchylní k EBV hned poté, co je přestane ochraňovat matčin imunitní systém. Mnoho dětí se nakazí EBV a tyto infekce obvykle nezpůsobí žádné příznaky, nebo jsou k nerozeznání od ostatních mírných krátkých nemocí v dětství. Ve Spojených státech a dalších vyspělých zemích mnoho lidí v dětství EBV infikováno nebylo. V případě, že by se u těchto lidí během dospívání projevila infekce, může EBV v 35 až 69 % případů vést k infekční mononukleóze. Virus se přenáší kapénkovou infekcí, slinami (nemoci z líbání), krví, pohlavním stykem a transplantací.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Epstein-Barr virus na anglické Wikipedii.

  1. Mononucleosis [online]. University of Maryland Medical Center [cit. 2009-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-28. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.