Violet Gibsonová

Violet Gibsonová se narodila do anglo-irské bohaté právnické rodiny. Jejím otcem byl právník a politik Edward Gibson, který v roce 1885 získal titul Baron Ashbourne.

Gibsonová trpěla celý život zdravotními problémy, byla mentálně i zdravotně křehká. Zabývala se teosofií a křesťanskou vědou, v roce 1902 ve 26 letech konvertovala ke katolicismu.[1]

Roku 1905 se po několika úmrtích v rodině odstěhovala do londýnské čtvrti Chelsea. Zasnoubila se s 32letým umělcem, který však následujícího roku zemřel.

V roce 1913 se přestěhovala do Paříže, kde pracovala pro pacifistickou organizaci. Onemocněla Pagetovou nemocí prsu, po mastektomii jí zůstala na hrudníku 23 cm dlouhá jizva. Vrátila se do Anglie. Zde podstoupila operaci kvůli zánětu slepého střeva, ta však byla špatně provedena a Gibsonová v jejím důsledku trpěla chronickou celoživotní bolestí břicha.[1]

Po čtyřicítce se stále intenzivněji věnovala náboženství, zabývala se mučednictvím. V roce 1922 se nervově zhroutila. Byla prohlášena za šílenou a umístěna do ústavu pro choromyslné. O dva roky později z něj byla propuštěna a odjela do Říma, kde žila v klášteře.

V této době začala být přesvědčena, že Bůh si přeje, aby někoho obětovala. Tou osobou mohla být ona sama; v únoru 1925 se střelila do hrudníku – zranění však přežila.[1] V březnu 1926 jí zemřela matka. O měsíc později obrátila svůj hněv proti fašistickému vůdci Benitu Mussolinimu.