Vilém Goppold z Lobsdorfu

Vilém Ladislav Jan Goppold z Lobsdorfu (27. května 1869 Praha[1] – 12. června 1943) byl český šermíř, člen ČŠK Riegel. Na olympiádě v Londýně v roce 1908 vybojoval dvě bronzové medaile. Jako jednotlivec v šermu šavlí a společně s Bedřichem Schejbalem, Jaroslavem Šourkem-Tučkem, Otakarem Ladou a Vlastimilem Ladou-Sázavským v družstvech. Účastnil se také následující olympiády ve Stockholmu v roce 1912.

Vilém Goppold z Lobsdorfu
Vilém Goppold z Lobsdorfu
Narození	27. května 1869 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. června 1943 (ve věku 74 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání	šermíř
Děti	Karel Goppold von Lobsdorf Vilém Goppold mladší z Lobsdorfu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Šerm na LOH
bronz	1908 Londýn	šerm šavlí – jednotlivci
bronz	1908 Londýn	šerm šavlí – družstva

Vilém Goppold byl úředník, za ženu si vzal majitelku malého krámku s galanterií v Řeznické ulici v Praze Marii Strohschneiderovou (8. září 1868 – 28. února 1939)[2]. Měli dva syny, Karla (1894 – 1956) a Viléma (1893 – 1945). Oba synové se také věnovali šermu a spolu s otcem reprezentovali Čechy na olympiádě ve Stockholmu v roce 1912.[3] Goppold zemřel v červnu 1943 ve starobinci v Masarykových domovech. Syna Viléma se zřekl, když ten se protektorátním úřadům přihlásil jako Němec[3], ale během války pomáhal jako advokát českým rodinám (zemřel v roce 1945 v internačním táboře Terezín)[4], syn Karel spáchal v roce 1956 sebevraždu.[3]

Kromě dvou olympijských medailí patří k jeho dalším sportovním úspěchům titul Mistr Čech v šermu šavlí z let 1909, 1910 a 1913. Zvítězil také v několika turnajích s mezinárodní účastí.

Vilém st. Goppold pocházel ze starého českého šlechtického rodu (povýšeného v osobě Matyáše Goppolda do šlechtického stavu majestátem císaře Ferdinanda II., signovaným ve Vídni dne 22.7.1623, s predikátem " z Lobsdorfu" - ves Lobzy u Plzně). Příslušníci rodu se v dalších dobách hojněji vyskytují na Plzeňsku, Příbramsku a Rokycansku, často v postavení vyššších úředníků.