Vilém Bohumír Hauner

Narodil se jako neslyšící syn do rodiny vojenského historika Viléma J. J. Haunera a Jitky Haunerové-Staňkové.[2] Vystudoval uměleckou knižní vazbu na Státní grafické škole v Praze, a také se naučil anglicky, francouzsky a částečně německy.

Po dokončení studií pracoval dva roky v Paříži, kde se stal členem Mezinárodního salonu hluchých umělců. Navštívil Spojené státy americké, pravděpodobně jako první český neslyšící s popularizací nových metod edukace, mj. Gallaudetovu univerzitu ve Washingtonu.

Po návratu z Francie si otevřel vysněný vlastní ateliér pro uměleckou vazbu knih. Také se podílel na spolkovém životě neslyšících a stál u zrodu tenisového oddílu neslyšících LATECH.

Dopisoval si s neslyšící Němkou Gertrudou Jacobovou ve francouzštině a v roce 1938 si ji vzal. Měli spolu dvě děti, starší syn Milan je dnes světoznámým historikem ve Wisconsinu v USA, mladší Roland (1942–2007) zůstal v Praze v rodném domě.

Za druhé světové války byli jeho otec a mladší bratr Edgar za odbojovou činnost zastřeleni.

Díky popularitě své matky a jejích učebních osnov školy pro neslyšící se Hauner stal brzy mediálně známým a luxusní knižní vazby s plastickou dekorací u něj v období první republiky objednávaly i významné osobnosti jako prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Po převratu však již komunistický režim nedovolil V. B. Haunerovi aktivnější činnost, omezil se jen na běžnou knižní vazbu.