Vickers .50

Vickers .50 byl těžký kulomet, který vznikl roku 1926 ve Velké Británii zvětšením ráže původního 7,7mm kulometu Vickers .303. Nový kulomet měl ráži 12,7 mm a hlaveň délky 62 ráží. Zbraň byla poháněna zákluzem hlavně. Používal náboj 12,7 × 99 mm, který byl méně výkonný, než přibližně tou dobou zavedený americký .50 BMG.

Vickers .50
Vickers .50 Mark III ve čtyřhlaňové lafetaci na torpédoborci HMS Vanity v roce 1940
Typtěžký kulomet
Místo původuSpojené království Spojené království
Historie služby
Ve služběSpojené království: 30. léta – polovina 50. let 20. století[1]
PoužívánaSpojené království
Japonské císařství
Irsko
Turecko
Sovětský svaz
Čínská republika
Siam
VálkyDruhá světová válka
Historie výroby
Navrženo1926[2]
VýrobceVickers
Výrobaod 1926[2]
Vyrobeno kusů12 500 pro Royal Navy[1][2]
1000 Mark V pro britskou armádu[1]
VariantyJaponsko: 12mm kulomet typu HI
Základní údaje
Hmotnostsamotná zbraň bez chladicí kapaliny: 25,4 kg
samotná zbraň s chladicí kapalinou: 28,1 kg
čtyřhlavňový komplet Mark III: 1170 kg[2]
Délkacca 890 mm (bez tlumiče zášlehu)[2]
Délka hlavně794 mm[2]
Typ nábojeJednotný .5V/580[1]

Délka náboje: 81 mm[1]
Hmotnost náboje: 83 g[1]
Hmotnost projektilu: 37,5 g[1]
Ráže12,7 mm[2][1]
Princip střelbyzákluzem hlavně[2]
Zpětný ráz32 mm[2]
KadenceMk III: 700 ran/min teoreticky[1]
Úsťová rychlostcca 750 m/s[1]
Účinný dostřel730 m[2]
Maximální dostřel4570 m[2]
Zásobování municíBubnový zásobník na 200 nábojů[2][1]

Kulomet existoval v pozemní, letecké (nezavedena) a námořní verzi, přičemž nejpočetnější byla právě námořní verze Mark III pro Royal Navy, které bylo vyrobeno 12 500 kusů. Čtyřhlavňová Mark III byla hlavní protiletadlovou zbraní krátkého dosahu na lodích Royal Navy na počátku druhé světové války.[1]

V japonském císařském námořnictvu byl přijat do služby jako 12mm kulomet typu HI.[2]

Verze

Mark I

První vývojový model.

Mark II, IV a V

Mark II, IV a V byly verze používané britskou armádou v tancích a bojových vozidlech. Mark II s kadencí 450 ran za minutu[1] byl přijat do služby v roce 1933 a instalován na několik britských tanků. Mark IV měl kadenci zvýšenou na 600 ran za minutu. Obou verzí bylo celkem vyrobeno něco málo přes sto kusů.[1] Nejpočetnější pozemní variantou byla Mark V, které bylo vyrobeno více než 1000 kusů.[1]

Mark III
Obsluha u čtyřhlavňové lafetace se štítem na těžkém křižníku HMS London

Mark III představoval námořní verzi s teoretickou kadencí zvýšenou až na 700 ran za minutu. Čtyřhlavňová, manuálně ovládaná lafetace měla čtyři kulomety nad sebou, přičemž buben s náboji pro první a třetí kulomet (počítáno odshora) byly napravo a druhý a čtvrtý kulomet měly zásobník nalevo. Každý buben obsahoval 200 nábojů, což stačilo na přibližně 17s dávku. Všechny čtyři zásobníky mohly být vyměněny během 30 sekund.[1]

Na počátku války jej Royal Navy používala jako hlavní protiletadlovou zbraň krátkého dosahu. Kvůli nedostatečnému výkonu proti moderním celokovovým letounům jej ale během války nahradily 20mm kanóny Oerlikon.

Na torpédových člunech a jiných malých jednotkách se v pozdější fázi války používaly hydraulicky ovládané dvouhlavňové lafetace Mark V a Mark VC.[2][1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vickers .50 machine gun na anglické Wikipedii.

  1. WILLIAMS, Anthony G. THE .5" VICKERS GUNS AND AMMUNITION [online]. quarryhs.co.uk, rev. 2012-11 [cit. 2015-12-13]. Dostupné online. (anglicky)
  2. DIGIULIAN, Tony. Britain: 0.50"/62 (12.7 mm) Mark III, Japan 12 mm/62 "HI" Type [online]. Rev. 2015-11-29 [cit. 2015-12-13]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Vickers .50 na Wikimedia Commons
  • DIGIULIAN, Tony. Britain: 0.50"/62 (12.7 mm) Mark III, Japan 12 mm/62 "HI" Type [online]. Rev. 2015-11-29 [cit. 2015-12-13]. Dostupné online. (anglicky)
  • WILLIAMS, Anthony G. THE .5" VICKERS GUNS AND AMMUNITION [online]. quarryhs.co.uk, rev. 2012-11 [cit. 2015-12-13]. Dostupné online. (anglicky)
  • THE VICKERS MACHINE GUN [online]. Vickers MG Collection & Research Association [cit. 2015-12-13]. Dostupné online. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.