Vernisáž (divadelní hra)

Vernisáž je konverzační jednoaktová hra Václava Havla z roku 1975 řazená mezi tzv. vaňkovské hry (vaňkovky), ačkoli se zde postava bývalého spisovatele jmenuje Bedřich.[1] Premiéra byla uvedena spolu s Audiencí v roce 1976 v divadle Akademietheater ve Vídni.[1] Prvního vydání se dočkala v nakladatelství Sixty-Eight Publishers Josefa Škvoreckého v Torontu v roce 1977 spolu s dalšími hrami (Žebrácká opera, Horský hotel, Audience a Spiklenci) s předmluvou Jiřího Voskovce.[2] V tomtéž roce byla také pořízena rozhlasová nahrávka Vernisáže s Karlem Krylem v roli Bedřicha v českém oddělení rádia Svobodná Evropa.[3]

Inscenace Vernisáže na zámku Krásný Dvůr (Divadlo Navenek, Kadaň)

Pozadí vzniku

V 70. letech po potlačení Pražského jara se Václav Havel scházel se svými přáteli spisovateli, dramatiky a filosofy na své venkovské chalupě na Hrádečku, kde si předčítali svá nepublikovaná díla. Pro jedno takové setkání v roce 1975 vznikl text Audience, který uvedl do české dramatiky postavu spisovatele Ferdinanda Vaňka, který po zákazu publikování pracuje v pivovaru. Hra měla velký úspěch a začala se šířit v samizdatu. Povzbuzen obecným přijetím Audience, napsal Havel ještě v tomtéž roce další dvě vaňkovské hry Vernisáž a Protest (jako protějšek k Atestu Pavla Kohouta).[4]

Děj a postavy
Závěrečná scéna (Divadlo Navenek)

Hra se odehrává v soukromém bytě Věry a Michala. Ti si pozvou svého přítele, zkrachovalého spisovatele Bedřicha, na oslavu kolaudace svého bytu, kterou pojímají jako vernisáž vnější krásy a komfortu svého vlastního života. V několika zrychlujících se dramatických cyklech, které jsou odděleny kukáním starožitných hodin, postupně představují Bedřichovi všechny aspekty svého štěstí (kýčovitý komfort, peníze, známosti, vztahová harmonie, péče o domácnost, péče o dítě, erotické praktiky apod.). Čím chladněji Bedřich reaguje, tím více to nutí manžele ukazovat a předvádět své štěstí. V závěrečné scéně, kdy se nepřesvědčený Bedřich chystá k odchodu, Věra s Michalem propadají zoufalství, protože si uvědomují, že jejich život nemá bez diváka smysl. Bedřich tuto roli kvůli přátelství, které je dříve spojovalo, přijímá a neodchází.

Rozhlasové zpracování

Československé oddělení Rádia Svobodná Evropa natočilo v roce 1977 Havlovu Vernisáž pro silvestrovské vysílání. V režii Milana Horníka namluvili Bedřicha Karel Kryl, Věru Rozina Jadrná-Pokorná a Michala Miroslav Patera. Záznam se zachoval v audioarchivu Československého dokumentačního střediska, který spravuje Národní muzeum. Obnovená rozhlasová premiéra proběhla v listopadu 2008.[3]

Ukázka z textu

MICHAL: Jsme k sobě milí a pozorní, aniž bychom se přitom přílišnou starostlivostí navzájem unavovali.

VĚRA: A vždycky si máme spolu co říct, protože máme naštěstí úplně shodný druh humoru –

MICHAL: Shodnou představu o štěstí –

VĚRA: Shodné záliby –

MICHAL: Shodný vkus –

VĚRA: Shodné názory na rodinu –

MICHAL: A co je nesmírně důležité: perfektně si rozumíme i tělesně –

VĚRA: To je pravda. to je skutečně nesmírně důležitéǃ Michal je totiž po této stránce ohromný – dokáže být divoký i něžný – zdravě sobecký i ohromě pozorný a obětavý – vášnivě bezprostřední i vynalézavě rafinovaný –

MICHAL: Což je ovšem zásluha Věry, která mě stále znovu dokáže vzrušovat a přitahovat.

Reference
  1. HAVEL, Václav; KOHOUT, Pavel. V hlavní roli Ferdinand Vaněk. 1.. vyd. Praha: Academia, 2006. 402 s. ISBN 80-200-1467-5. S. 390–391.
  2. KRISEOVÁ, Eva. Václav Havel - životopis. 1. vyd. Brno: Atlantis, 1991. 175 s. S. 62.
  3. Václav Havel: Vernisáž. Vltava [online]. 2014-04-12 [cit. 2020-04-05]. Dostupné online.
  4. HAVEL, Václav. Do různých stran. 2. vyd. Praha: Lidové noviny, 1990. 527 s. Dostupné online. S. 302–303.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.