Vernier

Vernier se skládá z pevné (základní) stupnice a jezdce. Na jezdci (pohyblivé části) je místo prosté rysky stupnice v délce 9 mm, rozdělená na 10 dílků (příp. 19 mm na 20 dílků, čí 49 mm na 50 dílků). Každý dílek tak má délku 0,9 (0,95, 0,98) mm a „ntý“ dílek je oproti milimetrovému dělení posunut o n x 0,1 (0,05, 0,02) mm. Základní údaj se odečte z pevné stupnice pomocí rysky 0 na jezdci. Pokud se tato ryska s ryskou základní stupnice přesně nekryje, stačí odečíst, kolikátá ryska na jezdci se kryje s některou ryskou základní stupnice. Výsledek měření na obrázku (vernier s 50 dílky) je 3,58 mm.

Nejběžnější použití vernieru je na posuvném měřítku (na obrázku), používal se také k přesnějšímu odečítání polohy stolu (a obrobku) u obráběcích strojů a k odečítání úhlů u geodetických a astronomických přístrojů. Dnes se většinou nahrazuje magnetickou stupnicí a digitální indikací displejem.

Název „vernier“ [verňjé] podle francouzského matematika Pierra Verniera, který toto uspořádání roku 1631 vynalezl. Název „nonius“ je podle latinského jména Petrus Nonius portugalského vynálezce Pedra Nunese, který roku 1542 vynalezl podobné zařízení pro měření úhlů.