Velká severní silnice

Velká severní silnice (anglicky Great North Road) je historická cesta, která byla postavena tak, aby spojovala rané Sydney, v kolonii Nového Jižního Walesu, nyní Austrálie, s úrodným údolím Hunter na severu. Postavena byla odsouzenými mezi lety 1825 a 1836. Probíjí se drsným terénem v délce 260 kilometrů.

Cesta má takový kulturní význam, že byla zařazena do seznamu australského národního dědictví dne 1. srpna 2007 jako národní významný příklad hlavní veřejné infrastruktury vyvinuté pomocí práce odsouzenců[1] a na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO jako:[2][3]

"... nejlepší přežívající příklady rozsáhlé přepravy odsouzených a koloniální expanze evropských mocností prostřednictvím přítomnosti a práce odsouzených".

Cesta byla inženýrským triumfem, přičemž některé části byly postaveny v pozoruhodně vysokém standardu. Bohužel v praxi se nesetkala s takovým úspěchem. Vedle strmých schodů bylo na trase nedostatek vody a krmení pro koně. Z těchto důvodů se brzy přestala využívat a to s rozvojem alternativních způsobů, jak se dostat do údolí Hunter, jako jsou parníky a novější silnice. Velká část severní silnice se přestala používat, zatímco jiné části byly zahrnuty do městské a venkovské silniční sítě.

Cesta

Velké severní silnice začíná na silnici Parramatta Road, která dnes prochází Sydneyským předměstím Five Dock. Poté, co překročí řeku Parramatta v Abbotsfordu, v té době ještě loďkou, protkne Ryde a Dural předtím, než dosáhne řeky Hawkesbury u Wisemanova přívozu, 100 km na sever. Poté se proplétá izolovanými a často drsnými bušemi podél okraje národního parku Dharug a pokračuje přes Bucketty, dokud se nerozdvojí u Wollombi. Odtud pokračuje jedna větev do Warkworthu[4] přes Broke a druhá vede do Cessnocku, Maitlandu a do Newcastlu.[5]

Velká severní silnice dnes

Velká severní cesta přežívá dodnes, ale různé části se zachovávají různými způsoby. Většina z nich je postavena z živice a betonu, a to buď jako příměstské ulice nebo venkovské silnice, zatímco zbývající části jsou zachovány v národních parcích a chráněny před motorovou dopravou.

Drobné důkazy o své minulosti, jako jsou mostní lávky nebo dokonce skalní řezby trestanců, dochované v metropolitní oblasti Sydney; Na rozdíl od velkých úseků zůstávají v původním stavu severně od řeky Hawkesbury.

Prvních několik kilometrů, od Five Dock až k řece Parramatta (v Abbotsfordu), prochází místní nákupní zónou a předměstskou oblastí. Historické jméno je pro tento úsek zachováno, jediný důvod, proč by někdo mohl dvakrát přemýšlet o tomto nevýrazném předměstí příměstské silnice. Cesta dále začíná na křižovatce Baulkham Hills s Windsor Road. Známá jako Stará severní silnice a turistický úsek 15, prochází kolem předměstí Castle Hill, Glenhaven, Dural, a pokračuje dále na sever jako dvouproudová cesta. Stará severní cesta končí u Wisemanova přívozu. V Bucketty je znovu přejmenována na Velkou severní silnici.

Ochrana

V roce 1990 místní komunity Bucketty a Wollombi založily projekt "Convict Trail Project", jehož cílem bylo obnovit, udržovat a představovat silnici jako muzeum trestaneckého inženýrství. Původní úseky silnice, které jsou viditelné, poskytly cenný pohled na techniky dřívější výstavby silnic v kolonii Nového Jižního Walesu a jak byla dovážena a přizpůsobena anglická silniční technologie. Její údržbou jsou pověřováni vězni ze zařízení, které spravuje Nápravná služba Nového Jižního Walesu. [6]

Galerie

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Great North Road (New South Wales) na anglické Wikipedii.

  1. Old Great North Road, New South Wales [online]. Australian Government [cit. 2010-07-05]. Dostupné online. (anglicky)
  2. World Heritage: Australian Convict Sites [online]. Australian Government [cit. 2010-08-02]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Australian Convict Sites [online]. UNESCO [cit. 2010-08-02]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Road survey plan (Sir Thomas Mitchell, Surveyor General) catalogued R 2 830 Department of Lands
  5. Dostupné online.
  6. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2017-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-26.

Externí odkazy


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.