Velká obec

Velká obec (v pramenech jako veškerá obec, všechna obec nebo jen obec) byla v českých královských i poddanských městech poradní orgán městské rady. V období husitských válek její kompetence vzrostly a nadále sloužila jako kontrolní orgán a určitý mocenský protipól rady konšelů. Největší moci pak pravděpodobně dosáhla v době jagellonské. V pražském souměstí (pouze tří královských měst) je podle Josefa Macka v pramenech označována jako velká obec a za vlády Vladislava Jagellonského se stala politickým partnerem královské moci. V české historiografické literatuře je jako nejběžnější užíván název velká obec, a to pro obce jak v královských, tak v poddanských městech.

Oproti tomuto relativně přísném vymezení pojmu, se v pramenech ale i v literatuře jako obec může označovat celé městské společenství bez důrazu na právní postavení jednotlivců či jejich správní úlohu.

Členy obce byli většinou zámožnější a hlavně plnoprávní měšťané, jednání rady konšelů se ale většinou účastnili pouze zástupci městské obce, tzv. obecní starší. Ti byli vybráni buď přímo členy obce nebo rada konšelů vybrala z kandidátů navržených obcí. Počet obecních starších se v městech lišil.

Vzhledem ke skutečnosti, že konšelé byli voleni sice z řad měšťanů, ale potvrzováni královským podkomořím, tj. z královské moci, a obecní starší se spíše dostávali k moci z vůle členů komunity, považují někteří historici existenci této instituce za výrazný demokratizující prvek pozdně středověkých či raně novověkých měst.