Větrný mlýn na Bořenovách u Sobotky

Zděný větrný mlýn ze štuk postavil roku 1824 Jan Jiroš jako obilní mlýn na pozemkové parcele č. 1089; obytná část pro mlynáře byla nejdříve ve světnici ve mlýně. Od roku 1842 jej vlastnil Johann Schuster, v jehož rodině zůstal do počátku 20. století. V roce 1845 postavil jihozápadně dřevěné obytné stavení čp. 275. Mlýn byl v provozu do roku 1901, poté už pouze šrotoval a jako důvod zániku je uváděna konkurence vodních mlýnů.[1]

Roku 1916 přestavovat František Šustr obytný dům a k tomu používal materiál z vrchních pater mlýna. Před rozebíráním ale nabídl stavbu samostatné organizaci Klubu turistů v Sobotce; ta jí zamítla pro údajně vysokou cenu a nemodernost stavby. Šustr rozebíral mlýn postupně a ještě v polovině dvacátých let zde stály základní řady kvádrů, lidově zvané „štuk“. Za dalších majitelů, Ladislava a Anny Halikarových, byl v letech 1925–1929 rozebrán jeho zbytek.[1]

V roce 1910 změřil profesor J. Mencl mlýnský stroj a architekt J. Tkalců pořídil plán budovy. Ještě v roce 1970 poblíž místa ležel mlecí kámen.[1]

Válcová, třípodlažní stavba měla na úrovni terénu průměr 9 metrů a výšku 13 metrů. Postavená byla z pískovcových kvádrů.[1] V polovině 19. století měl mlýn jedno mlýnské složení a občas zaměstnával jednoho pracujícího.[1]

Tomuto mlýnu věnoval báseň Fráňa Šrámek (Větrný mlýn, sbírka Splav, 1916). Na náhrobku mlynáře Šustra na soboteckém hřbitově je leptaný obrázek jeho větrného mlýna.[1]