Vedlejší věta
Vedlejší věta je věta v souvětí, která je závislá na jiné řídící větě. Podobně jako větné členy vytvářejí skladební dvojice, v nichž jeden člen je řídící a druhý závislý, tak i vedlejší věty jsou závislé na větě hlavní nebo jiné větě vedlejší. Vedlejší větu poznáme podle toho, že nemůže stát samostatně bez své řídící věty.
Druhy vedlejších vět
Vedlejší věta nahrazuje některý z větných členů a podle toho rozlišujeme vedlejší věty:
- podmětné: Kdo vydrží, bude obdarován.
- přísudkové, též sponové (nahrazují jmennou část přísudku jmenného se sponou): Nejsem ten, za koho mě máte.
- předmětné: Odpověděl, že mu na tom nezáleží.
- přívlastkové: Srazil se s mužem, který kouřil dýmku.
- příslovečné, např.
- příslovečné místní: Kde nic není, ani smrt nebere.
- příslovečné časové: Až to budeš natírat příště, musíš to vzít zelenou.
- příslovečné způsobové: Proroctví se naplnilo, jak bylo předpovězeno.
- příslovečné podmínky: Když pomyješ a uklidíš, uvařím něco dobrého.
- příslovečné přípustky: I přestože je tady zákaz vstupu, někdo tam šel.
- příslovečné účelová: Aby neměl hlad, snědl všechny buchty.
- měrová: Bylo tam takové horko, až jsme se potili.
- příčinná: Nemohl jít do školy, protože byl nemocný.
- doplňkové: Našel ho, jak leží na zemi.
Vztahy vedlejších vět k ostatním větám
Vedlejší věta je v souvětí závislá na jiné větě, zároveň však může být rozvíjena jinou vedlejší větou. Existují tak následující možnosti:
- vedlejší věta, závislá na hlavní větě: Tatínek řekl, že se dobře najedl.
- vedlejší věta, závislá na vedlejší větě: Tatínek řekl, že by rád věděl, co maminka uvaří zítra.
- vedlejší věta, souřadně spojená s jinou vedlejší větou: Radili nám, abychom se chovali tiše a neupozorňovali na sebe. Mezi souřadně spojenými vedlejšími větami, může být - stejně jako mezi několikanásobnými větnými členy nebo mezi hlavními větami – různý vztah:
- slučovací (kopulativní)
- stupňovací (gradační)
- odporovací (adverzativní)
- vylučovací (disjunktivní)
- příčinný (kauzální)
- důsledkový (konkluzívní)
Nepravé věty vedlejší
Jako nepravé věty vedlejší označujeme věty, které jsou formálně vedlejší, ale významově jsou souřadně spojené s větou hlavní a napojovací výraz je zde kvůli ozvláštnění větné konstrukce nebo z nedbalosti mluvčího – jejich spojovací výraz by bylo možno snadno nahradit souřadným spojením. Mohou být různých druhů, např.:
- přívlastkové: Ulicí jel cyklista, co vrazil do zaparkovaného auta.
- příslovečné účelové: Cesta stoupá, aby náhle klesla do údolí.
- příslovečné časové: Čeští hokejisté celý zápas nedokázali skórovat, když náhle vstřelili dvě branky.
Polovětné vazby
Jako polovětné vazby se označují konstrukce, které jsou na přechodu mezi větou vedlejší a větným členem. V češtině jsou polovětné vazby vytvářeny nejčastěji za použití přechodníků: Holčička četla knihu (,) sedíc v křesle.
