Věra Růžičková

Sportovní kariéru začala jako skokanka do vody v Klubu vodních sportů v Brně a umístila se na 2. místě na mistrovství republiky dorostenek i žen. Byla také členkou prvoligového basketbalového družstva žen v SK Židenice, ale nakonec se rozhodla pro sportovní gymnastiku v Sokole Brno I. V roce 1946 se probojovala do dvouleté olympijské přípravy a svými výkony se zařadila do reprezentačního družstva ČSR. Jako nejmladší závodnice v družstvu byla určena náhradnicí.

V Londýně, po onemocnění Elišky Misákové dětskou obrnou, nastoupila do družstva a svými dobrými výkony přispěla k vítězství. V neoficiální klasifikaci jednotlivkyň získala šesté místo z 90 závodnic. Byla to slavná soutěž a výsledek družstva byl vysoce hodnocen, protože byl získán za velmi těžkých podmínek. V noci po skončení olympijské soutěže Eliška Misáková zemřela a družstvo se vracelo domů se zlatou olympijskou medailí, ale také s urnou s popelem své kamarádky.

Rok po olympiádě ukončila závodní činnost a věnovala se trenérské práci ve sportovním středisku v Brně. Šest let také vedla přípravu juniorek ČSSR, dále se podílela i na přípravě anglických gymnastek a byla činná také jako mezinárodní rozhodčí. Po roce 1990 se zapojila do obnovení činnosti Sokola jako členka předsednictva České obce sokolské a jako náčelnice Sokola Brno I. Zaměřila se na vytváření podmínek pro sportovní činnost v Sokole a podílela se na ustavení Odboru sportu v ČOS. Zapojila se i do organizování činností Světového svazu sokolstva jako jeho místostarostka. Byla rovněž čestnou členkou předsednictva Odboru sportu ČOS.

Významná byla také její činnost v Českém klubu olympioniků, osm let byla předsedkyní ČKO v jihomoravském regionu a následně jeho místopředsedkyní.

• Medaile Za zásluhy 1. stupeň (2016)