Věra Šťovíčková-Heroldová

Po maturitě na reálném gymnáziu Ch. Masarykové v Praze v roce 1949 nastoupila do Československého rozhlasu, odkud byla vyhozena roku 1970 v rámci normalizačních čistek. Od roku 1959 byla zpravodajkou Československého rozhlasu v Africe a o svém tamním působení vydala čtyři knihy reportáží (Africké perokresby roku 1960, Afrika rok jedna 1963, Prostor pro naději 1967 a Bouře nad rovníkem 1967). Po odchodu z rozhlasu byla krátce asistenkou v Náprstkově muzeu, se kterým nadále odborně spolupracovala, například roku 1993 jako spoluautorka výstavy Africký ornament a tvar (s Josefem kandertem). Dále pracovala jako uklízečka a především se věnovala překladům beletrie z angličtiny a francouzštiny. Podepsala Chartu 77. Protože v 70. a 80. letech nesměla publikovat, vydávala své překlady pod jmény přátel (Libuše Boháčková, Věra Bystřická, Zlata Černá, Josef Kandert, Hana Knížková, Greta Mašková, Eva Musilová, Dušan Zbavitel). Jejím manželem byl etnolog a orientalista Erich Herold (1928–1988), zaměstnanec Náprstkova muzea. Společně s ním Věra Šťovíčková napsala knihu o africkém orálním umění a přeložili do češtiny klasickou knihu Jamese Frazera Zlatá ratolest.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Věra Šťovíčková-Heroldová
• Nekrolog na Rozhlas.cz
• Věra Šťovíčková-Heroldová v Databázi knih
• Ještě jsem tady na webu ČT
• Byla u všeho, co se dělo v éteru po 21. srpnu 1968 – a pak přišla výpověď Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné informace o životě Věry Šťovíčkové-Heroldové, málo známé ukázky z rozhlasového vysílání s jejím hlasem, vzpomínky kamarádky.