Vývojová stádia trestného činu

Legální definice přípravy k trestnému činu je obsažena v § 20 odst. 1 trestního zákona: „Jednání pro společnost nebezpečné, které záleží v organizování zvlášť závažného trestného činu, v opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému trestnému činu anebo v jiném úmyslném vytváření podmínek pro jeho spáchání, je přípravou k trestnému činu, jestliže nedošlo k pokusu ani dokonání trestného činu.“

Typickou formou přípravy je:

• organizátorství, návod a pomoc – ve formě přípravy se vztahují ke zvlášť závažnému trestnému činu, přičemž se pachatel o tento čin nesmí ani pokusit (to je třeba odlišit od organizátorství, návodu a pomoci jako formy účastenství),
• opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů ke spáchání trestného činu,
• spolčení – výslovná nebo konkludentní dohoda dvou nebo více osob o budoucím spáchání individuálně určeného zvlášť závažného trestného činu,
• srocení – shluk nejméně tří osob, které se může uskutečnit buď po výslovné dohodě těchto osob nebo i bez ní, na určitém místě v určitém čase, které směřuje ke spáchání zvlášť závažného trestného činu, ke kterému má bezprostředně dojít. Srocení je možné pouze v případě trestného činu násilné povahy.

Obecnou formou přípravy je jiné úmyslné vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného trestného činu.

Jednání, kterým pachatel směřoval ke spáchání trestného činu je pokusem, i když k dokonání trestného činu nedošlo.

Dokonání trestného činu je posledním trestněprávně relevantním vývojovým stádiem. Dokonaným trestným činem je takový čin, kterým byly naplněny všechny znaky některé ze skutkových podstat a který i jinak vykazuje všechny další znaky trestného činu. Od okamžiku dokonání trestného činu je třeba odlišit moment jeho ukončení.

Příprava a pokus jsou trestné v zásadě podle trestní sazby toho trestného činu, k němuž směřují. Při určení druhu a výměry trestu soud přihlédne u přípravy k trestnému činu a pokusu trestného činu též k tomu, do jaké míry se jednání pachatele k dokonání trestného činu přiblížilo, jakož i k okolnostem a k důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo. Soud může mimořádně snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, jestliže mj. odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákonem bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání.

Trestnost přípravy a pokusu může také zaniknout, jestliže pachatel:

• upustil od dalšího jednání směřujícího ke spáchání (u přípravy) či dokonání (u pokusu) trestného činu a
• odstranil nebezpečí, které zájmu chráněnému trestním zákonem vzniklo z podniknuté přípravy nebo pokusu, nebo
• učinil oznámení o přípravě nebo pokusu v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy nebo pokusu, mohlo být ještě odstraněno, a to státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může oznámení učinit veliteli nebo náčelníkovi,[1]
• podmínky splnil dobrovolně, což znamená, že se pachatel, a to třeba i mylně, domnívá, že spáchání trestného činu je možné. Pokud by vůle pachatele upustit od dalšího jednání či učinit oznámení byla vyvolána jeho vírou v nemožnost dokonat trestný čin, např. pro existenci obtížně překonatelné překážky, pro obavu z odhalení, případně v důsledku lsti, kterou oběť útoku pachatele užije, a které pachatel uvěří, případně v případě neúspěšného pokusu, nejde o dobrovolné jednání a jako takové není způsobilé vyvolat beztrestnost pachatele. Dobrovolné upuštění od trestního jednání musí mít trvalý charakter – pokud pachatel dobrovolně upustí od dokonání trestného činu, protože si to rozmyslí a jeho realizaci ponechá na vhodnější dobu, nestane se tím beztrestným.