Vávrův mlýn
Takzvaný Vávrův mlýn (přesněji Vávrův dům) stojí v Praze 1, ulici Nové mlýny 2, takřka na samém rohu Revoluční třídy a nábřeží. Ve skutečnosti to nebyl mlýn (mlýny stály na řece), ale obydlí mlynáře. V seznamu památek hl. m. Prahy je zapsán pod názvem Vávrův vodní mlýn (rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek 40042/1-1189).[1]
| Vávrův mlýn | |
|---|---|
 Vávrův dům (Poštovní muzeum) | |
| Poloha | |
| Adresa | Nové Město,  Česko |
| Ulice | Nové mlýny |
| Souřadnice | 50°5′32,34″ s. š., 14°25′42,98″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 40042/1-1189 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
Na pozemku dnešního Vávrova domu a v okolí již od 13. století bydleli rybáři, lazebníci nebo lázeňští a také mlynáři. Ve středověku zde byly tůně a jejich voda se používala pro lázně sv. Klimenta. Stavení, které zde bylo již ve 14. století, patřilo rybáři Naxtanovi. Majitelé se často střídali a v polovině 16. století domek připadl novoměstské obci. Po velkém požáru v roce 1689 objekt z větší části lehl popelem. Společně s rekonstrukcí Nových mlýnů na řece, které také patřily Novému Městu pražskému, byla znovu postavena i obytná budova po dnešním čp. 1239/II, která patřila k inventáři mlýnů. V první polovině 18. století začalo město mlýny dlouhodobě pronajímat. V roce 1750 získal Nový mlýn poblíž kostela sv. Klimenta spolu s obytnou budovou mlynář František Klika. V roce 1788 jej převzal Václav Michalovic, který mlýn i s obydlím roku 1800 definitivně vykoupil z majetku Nového Města. V rodině Michaloviců zůstal dům do konce 80. let 19. století. Roku 1890 dům koupil majitel realit Zdeněk Vávra s manželkou Marií[2], v majetku jeho stejnojmenného syna byl až do roku 1948, kdy byl znárodněn a předán OPBH. Po posledním majiteli domu zůstalo pouze jméno.
Mlýny na řece vzaly za své při její regulaci, Vávrův dům a především jeho malířská výzdoba, pro kterou byl prohlášen za památku I. kategorie, zůstal v pražské památkové rezervaci.
Výzdoba (malby Josefa Navrátila)
Výzdoba nástěnnými malbami prakticky v celém domě byla provedena roku 1847 proslulým malířem a dekoratérem Josefem Navrátilem na objednávku bohatého mlynáře a měšťana Václava Michalovice, který byl umělcovým přítelem, milovníkem umění, sběratelem a Navrátilovým spolustolovníkem v dávno již zrušeném pivovaře U Kléblatů. Původní malby se v úplnosti dochovaly, kromě několika fragmentů, ve třech saloncích v 1. patře objektu.[3]
Vávrův dům se svými Navrátilovskými interiéry, podobně jako zámek v Zákupech, Liběchově nebo v Jirnech, patří ke skvostům dekorativního umění poloviny 19. století.
Rekonstrukce a dnešní užití
Přesto, že malby Josefa Navrátila byly v padesátých letech restaurovány prof. Bohuslavem Slánským, dům chátral a hledalo se pro něj vhodné využití. Na doporučení Útvaru hlavního architekta hl. m. Prahy jej koncem 70. let převzalo Ředitelství pošt Praha. Celý prostor byl v letech 1986 až 1988 rekonstruován a od té doby v něm sídlí Poštovní muzeum Praha.
Reference
- Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-06-04]. Identifikátor záznamu 152091 : Vávrův vodní mlýn. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
- evidence domu v pobytové přihlášce pražského magistrátu
- R. Baťková, Umělecké památky Prahy. Nové Město. Str. 602.
Literatura
- Pavel Čtvrtník: Sborník Poštovního muzea za roky 1989–90
- R. Baťková (red.), Umělecké památky Prahy. Nové Město. Praha: Academia 1998