Válka dvou králů

Válka dvou králů (irsky: Cogadh an Dá Rí), v Anglii často nazývaná vilémská válka (anglicky: Williamite War) byl ozbrojený konflikt, který probíhal v letech 1688-1691 mezi jakobitskými zastánci sesazeného panovníka Jakuba II . a obhájci jeho nástupce Viléma III.

Bezprostřední příčinou války byla slavná revoluce z roku 1688, ve které byl svržen katolík Jakub z trůnu Anglie, Irska a Skotska a byl nahrazen jeho protestantskou dcerou Marií a synovcem a zetěm Vilémem. Jakubovi příznivci si zpočátku udrželi kontrolu nad Irskem, které chtěl Jakub využít jako základnu pro vojenskou kampaň za znovuzískání všech tří království. Konflikt v Irsku ovšem brzy absorboval i další konflikty: spor o vlastnictví půdy, náboženské napětí a boj o občanské práva. Většina irských katolíků podporovala Jakuba v naději, že vyřeší všechny tyto jejich problémy. Většina irských protestantů (Church of Ireland) naopak podporovala Viléma.[1]

Zatímco irský název války zdůrazňuje její domácí aspekt, řada moderních komentátorů ji považuje za součást širšího evropského konfliktu známého jako devítiletá válka, ve které Vilém de facto reprezentoval nizozemskou koalici v boji proti Francii pod vládou Ludvíka XIV. Vilémovo sesazení Jakuba bylo skutečně, alespoň částečně, řízeno jeho potřebou mobilizovat anglickou vojenskou a obchodní moc v nizozemském zájmu, zatímco Ludvík poskytoval omezenou materiální podporu jakobitům ve snaze udržet anglické vojenské zdroje na ostrovech, a zabránit jim tak zapojit se do válečného střetu na kontinentu.

Válka začala sérií potyček mezi Jakubovou irskou armádou a milicemi vybudovanými irskými protestanty. Vyvrcholila obléháním Derry, které se ale jakobitům nepodařilo získat. Vilém se vzápětí v Irsku vylodil se svými anglickými, skotskými, holandskými a dánskými jednotkami, aby jakobitský odpor potlačil. Jakub opustil Irsko po prohře v bitvě u Boyne v roce 1690. Zbývající jakobitské síly byly rozhodným způsobem poraženy v bitvě u Aughrim v roce 1691. Následně podepsaly mírovou smlouvu v Limericku, která poraženým katolíkům zajišťovala mnoho záruk a jistou ochranu (ztratili je až později, hlavně během války o španělské dědictví). Následná jakobitská povstání pak byla omezena jen na Skotsko a Anglii.

George Story uváděl, že válka si vyžádala celkem 100 000 životů, započítají-li se i oběti epidemií a hladomorů. Měla trvalý vliv na politickou a kulturní krajinu Irska a potvrdila anglickou a protestantskou nadvládu nad zemí na více než dvě století.