Ulsterská rudá ruka

Původní význam rudé ruky zůstává nejasný. Její počátky coby irského gaelského symbolu údajně spadají až do pohanských dob. V historii byla spojována s mytickou postavou Labraida Lámderga, neboli Labhraidha Lámha Dhearga (Rudorukého Labraida), jenž vystupuje v feniánském cyklu irské mytologie.[2][3] Labraid měl být synem boha Nuady. Podle irské mytologie přišel Nuada v jedné bitvě o ruku, což jej přimělo vzdát se postavení krále bohů. Ztracenou část těla však nahradil rukou stříbrnou, která se následně proměnila v pravou, a tak se Nuada mohl opět chopit trůnu.[4] Dle jiné, snad pozdější pověsti, byla rudá ruka symbolem křesťanské „boží ruky“. Příklad tohoto motivu se objevuje na Muiredachově vysokém kříži z 10. století v Monasterboice v hrabství Louth. Další teorie spojuje rudou ruku s nezávislostí a tzv. derbfine. Gaelští náčelníci a králové byli vybíráni ze skupiny mužů (tzv. derbfine), jež měla společného praděda. Dlaň pak zřejmě ztělesňovala samotného praděda, zatímco tři články každého z prstů reprezentovaly jeho syny, vnuky a pravnuky.[5]

Existuje také lidová legenda o původu rudé ruky s mnoha místními variacemi, která ruku spojuje s nezávislostí a úřadem krále. Tato pověst praví, že Ulsterské království kdysi nemělo právoplatného dědice. Proto bylo dohodnuto, že se uskuteční závod lodí, a „kohokoliv ruka se jako první dotkne břehů Irska, budiž zvolen králem“. Jeden z možných králů snil o svém místě na trůně tak silně, že ve chvíli, kdy začal v závodě ztrácet, usekl si svoji ruku a hodil ji na pobřeží – a stal se králem. Rudá barva ruky v tomto případě znázorňuje prolitou krev. V některých verzích tohoto příběhu patřil král, který si ruku usekl, ke klanu Uí Néillů, nebo jím byl sám Niall z devíti rukojmí, což by vysvětlovalo spojení ruky s tímto klanem. V jiných pojetích je králem jistý Érimón patřící ke gaelským Milesianům.[6]

Další příběh vypráví o dvou obrech, kteří spolu bojovali. Jeden přitom usekl druhému ruku, jejíž rudý otisk zůstal na útesu.[7]

Raným příkladem použití symbolu pravé ruky v irské heraldice je pečeť Aodha Ó Néilla, krále ulsterských Irů z období 1344–1364.[8]

Monaghanský erb

Běžně užívanou formou je otevřená pravá ruka rudé barvy s prsty směřujícími nahoru, palcem souběžným s prsty a dlaní obrácenou směrem dopředu.

Symbol rudé ruky údajně používal klan Uí Néillů za devítileté války (1594–1603), která měla zabránit šíření anglické nadvlády. S Uí Néilly je rovněž spojovaný válečný pokřik Lámh Dhearg Abú! (Rudou rukou k vítězství!).[9]

Všechny erby , které používaly klany pocházející z rodu Uí Néillů – za všechny jmenujme alespoň klany Ó Donnghaile, Ó Catháin, Mac Aodha, Ó Dálaigh, Ó Maéilsheachlainn a Ó Ceatharnaigh –, obsahují nějakou podobu rudé ruky jako připomínku společného rodokmenu. Na znaku Ó Néillů s motivem rudé ruky stojí nápis Lámh Dhearg Éireann (Rudá ruka Irska).[10] Rudá ruka zdobí také erby náčelníků skotského klanu MacNeilů (z Barry) ; tento rod tradičně odvozuje svůj původ od Nialla z devíti rukojmí. Kvůli zdůraznění linie svých předků využívají symbol rudé ruky i mnohé další rody. A od roku 1891 má na svém erbu několik rudých rukou také hrabě z Iveaghu, hlava rodu Guinnessů.[11]

Když se stal Walter de Burgh v roce 1243 hrabětem z Ulsteru, došlo ke spojení deburského kříže s rudou rukou, čímž vznikla vlajka ulsterského hrabství, která se posléze stala vlajkou Ulsteru používanou dodnes. V období kolonizace Ulsteru byla součástí znaku Irské společnosti ;[12] kolonizaci zpočátku pomáhaly financovat výnosy z prodeje baronetství, díky čemuž nabývali angličtí, irští a později i britští baroneti práva obohatit své erby „rukou červené barvy“.[13]

Rudá ruka se objevuje na erbovních znacích mnoha ulsterských hrabství, jakými jsou např. Antrim, Cavan, Londonderry, Monaghan and Tyrone. Později figurovala i na státní vlajce Severního Irska. Zároveň ji používají mnohé oficiální i neoficiální organizace v celé provinciiUlster a zbývající části Irska.

Rudou ruku je možné považovat za jeden z mála symbolů objevujících se napříč různými komunitami Severního Irska (konkrétně v šesti z devíti ulsterských hrabství), a to navzdory jejich sektářsko-politickému rozdělení. Jelikož se původně jednalo o irský gaelský symbol, používaly jej (a nadále používají) zejména nacionalistické a republikánské skupiny – např. republikánská Irská občanská armáda, republikánský Svaz národních hrobů, Irský svaz dopravních a pomocných dělníků, ulsterská GAA a jiné. Nejznámější znak Ulsteru zároveň využívají severoirští unionisté a loajalisté, čehož příkladem je ulsterská dohoda (1912), erb dnes již zrušené vlády Severního Irska (od roku 1922), ulterská standarta (někdejší vlajka vlády Severního Irska), Ulsterští dobrovolníci a loajalistické polovojenské skupiny operujících v rámci „Severního Irska“ (např. Sbor ulsterských dobrovolníků a Ulsterské obranné sdružení.