Uhlík-14

Uhlík-14 (¹⁴C) je radioaktivní izotop uhlíku, jeho poločas přeměny je 5730 roků. Jeho přítomnosti v živých organismech se využívá k radiokarbonové metodě datování. Izotop obsahuje 6 protonů a 8 neutronů. Byl objeven 27. 2. 1940 Martinem Kamenem a Samem Rubenem na University of California Radiation Laboratory v Berkeley v Kalifornii.

V atmosféře vzniká reakcí kosmického záření s dusíkem:[1]

¹⁴N + n → ¹⁴C + p

Radioaktivní rozpad

Rozpadá se mechanismem β⁻:

{}_{\ 6}^{14}\mathrm {C} \,\to \,{}_{\ 7}^{14}\mathrm {N} +e^{-}+{\overline {\nu }}_{e}

Jeden z neutronů se rozpadne na proton, elektron a elektronové antineutrino za vzniku stabilního izotopu dusíku-14. K detekci se nejčastěji využívají scintilační detektory,[2] protože účinnost Geigerových–Mülerových čítačů je v tomto případě nízká.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carbon-14 na anglické Wikipedii.

Radioactivity : Carbon-14. www.radioactivity.eu.com [online]. [cit. 2021-08-30]. Dostupné online.
BAYLISS, Alex; MCCORMAC, Gerry; VAN DER PLICHT, Hans. An illustrated guide to measuring radiocarbon from archaeological samples. Physics Education. March 2004, roč. 39, čís. 2, s. 1–8. Dostupné online.

HÁLA, Jiří. Radioaktivní izotopy. Tišnov: Sursum 374 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7323-248-1, ISBN 80-7323-248-0. OCLC 880868246 S. 28–38.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.