Uhelný mlýn v Libčicích

Uhelný mlýn v Libčicích je průmyslová stavba z přelomu minulého století, která byla zrevitalizována architektonickým ateliérem Hoffman a byla oceněna Národní cenou za architekturu Grand Prix v roce 2013. V tuto chvíli se zde pořádají výstavy a různé akce.

Uhelný mlýn v Libčicích
Poloha
AdresaLibčice nad Vltavou, Česko Česko
Souřadnice50°11′56,05″ s. š., 14°22′1,27″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Prostředí

Libčice nad Vltavou, kde uhelný mlýn stojí, se nacházejí asi 13 km severně od centra Prahy, na levém břehu Vltavy. Prochází jimi železnice z Prahy do Děčína, která město od řeky odřezává. Původně především průmyslová funkce města (cihelny, továrny, železárna) dnes ztrácí na svém významu.

Charakter města vychází z uložení zástavby v mírném svahu. Největší část zabírají staré rodinné domy napojené síťově na hlavní komunikaci která vede ve středu zástavby. Na západní části města potom bylo v minulém století vystavěné sídliště. Dominantní je ve městě průmyslový areál šroubáren, který se nachází mezi železnicí a řekou a přispívá tím k oddělení města.

Areál šroubáren

Areál šroubáren a drátoven byl založen v roce 1872. Nachází se v něm několik desítek různých objektů, které souvisí s provozem – především výrobní haly a sklady. Původně zde pracovalo asi 1600 lidí, v současné době, po omezení provozu, je to pak jenom asi 60 zaměstnanců. Areál nyní není nijak památkově chráněn a vlastní ho firma SCREWS & WIRE Libčice a.s., která nabízí k prodeji i pronájmu volné budovy i pozemky.

Výhodná je i dobrá dostupnost z Prahy. Areál leží přímo u nádraží. Podél Vltavy vede cyklostezka a dá se jezdit dokonce i lodí. Oproti výstavbě na zelené louce má místo velice silnou historii, vybudovanou infrastrukturu a úžasný přírodní kontext – řeka, vzrostlé stromy. Areál je zanedbaný a opuštěný, jen ho znovu probudit k životu.

Architekt Patrik Hoffman chtěl původně opravit celý areál, ale nepodařilo se mu přesvědčit investora a tak sám začal drobnou iniciací v podobě uhelného mlýnu. Pro město Libčice, se kterým spolupracuje od roku 2008, navrhl jeho ateliér i úpravu prostoru, který se nachází mezi železnicí a řekou. Měla by tu vzniknout náplavka molem a majákem.

Další plány se týkají dvanáct metrů vysoké výrobní haly sousedící s uhelným mlýnem. Architektovi by se líbilo postavit v ní dům v domě. Těmi ohromnými průmyslovými okny by do něj proudilo denní světlo a kolem by měl prostor, do nějž by nepršelo. Skvěle by se tam regulovala teplota, v létě vy se tam klimatizovalo studeným vzduchem z podzemí, v zimě by se nemusel odhrnovat sníh. A děti by pořád měly kde si hrát.

Tím, že areál ještě do nedávna plně fungoval a poté během chvíle zredukoval svojí působnost, zůstal v podstatě autenticky zachován. Žádné budovy nebyly zbourány a areálem stále prochází rozvody teplovodního potrubí na vysokých konstrukcích. Provoz doznívá a areál čeká na svojí další náplň.

Celý prostor šroubáren a drátoven se tak stává dokumentem doby a dokumentem provozu, který se zde odehrával. Areál by v budoucnu mohl těžit z jeho polohy, která je urbanisticky velice hodnotná. Nachází se u břehu Vltavy s výhledem na protější skalní masiv a je skvěle dopravně obsloužen. Nabízí plochy i budovy pro rozvoj města, které postrádá jakékoli větší centrální místo pro shromažďování uvnitř města. Svojí izolovaností vlastně způsobil konzervaci nejlepšího prostoru ve městě, který tak nemohl být zneužit pro jiné účely. Pokud by se umožnilo aktivní propojení města areálu a náplavky strhla by se veškerá pozornost na oblast u řeky a ta by se tak stala novým městským centrem.

Příběh domu

Objekt samotného uhelného mlýna vznikl kolem roku 1900 a stejně jako celý areál je postaven z pálených cihel z místní cihelny. Uhelný mlýn samozřejmě sloužil k tomu, že se v něm mlelo uhlí na uhelný prach. Ten se následně spaloval v sousední kotelně.

Celý areál byl v roce 1948 zestátněn a uhelný mlýn poté, v roce 1965, přepatrován ocelovým skeletem – ze dvou, na tři patra – a sloužil jako sklad kancelářských potřeb. Do objektu byly přidány některé další prvky, jako například dopravní výtah, který zůstal zachován dodnes. V roce 1992 byl areál zprivatizován, ale v roce 2003 zbankrotoval.

Objekt uhelného mlýna zůstal zachován bez dalších výrazných zásahů do doby, kdy ho kdy ho v roce 2010, koupila firma LUGI s.r.o.

Ve stejném roce architektonický ateliér Hoffman, v čele s Patrikem Hoffmanem, začal pracovat na dokumentaci revitalizace objektu a ještě ten rok začaly stavební práce, které trvaly do konce roku 2011. V lednu 2012 byla potom celá stavba zkolaudována.

Stav před rekonstrukcí

Zděná budova o rozměrech 12,1 × 17,5 m a výšce 11 m, která byla dodatečně výškově rozdělena vloženou nezávislou ocelovou konstrukcí na 3 podlaží. Zastřešená nízkou sedlovou nezateplenou střechou s hřebenovým světlíkem, nesenou ocelovými příhradovými vazníky. Podlahy nulové – tvořily je ocelové plechy s žebry, položené na nosné konstrukci patrové vestavby.

Jednotlivá podlaží byla propojena přímým, velmi strmým jednoramenným ocelovým schodištěm. Součástí objektu byl nákladní výtah o nosnosti 1 000 kg, vytápění a osvětlení jednoduchými dělenými ocelovými okny. Vstup do objektu byl přes dvoukřídlá ocelová vrata. Sklad byl vybaven ocelovými regály s dřevěnou výplní.

Architektonická hodnota domu prošla zajímavým vývojem. Kdysi obyčejný sklad uhlí se stal v podstatě reprezentativní, oceňovanou budovou.[zdroj?!] Stavba je vlastně informací o době ve které vznikala. Ukazuje rozdílný přístup oproti dnešku a je zhmotněním lásky k průmyslu.

Další vrstvou je pak přestavba z minulého století, která je dnes už také informací o době. Z hlediska památkové ochrany ukazuje ledabylost minulého režimu ke stavbám, které byly často transformovány úplně bez ohledu na jakékoli kvality i na estetiku. Autenticita stavby je tedy do jisté míry narušena, ale z dnešního hlediska k ní přibyla jen další autentická část. Při přestavbě jsou všechny tyto historické vrstvy podrženy a extrahovány a architekti vlastně jen pokračují v započatém procesu.

Na stavbě jsou zachovány všechny detaily práce s cihelnou vazbou – římsy, nadpraží, zpevněná nároží i zaoblené cihelné tvarovky. Stejně tak všechny ocelové prvky jako mříže v oknech nebo příhradové nosníky nesoucí střechu. Celý dům je napojen na soustavu potrubí a je jím v podstatě opletený. Na čelní fasádě si můžeme všimnout i původních přípojek elektřiny s keramickými chrániči. Z normalizační vrstvy je to potom dopravní výtah.

Popis stavebních zásahů

Koncept

Účelem stavby po revitalizaci měl být showroom firmy LUGI s.r.o.a ateliér Patrika Hoffmana, vč. galerie ARTO.TO. Přáním architekta je aby tento projekt nastartoval proměnu zanedbaného průmyslového areálu v centrum s ateliéry, výrobou, showroomy a prodejnami. Aby se stal místem, které inspiruje.

Koncept celé revitalizace byl překvapivě jednoduchý. Očistit, co se dá – až na samu podstatu domu a přidat to, co potřebujeme. Při pohledu na zrekonstruovaný Uhelný Mlýn by mělo být jednoznačně patrné, co je původní a co přidané. Hmoty nově přistavovaných vnějších částí byly realizovány jako systém vzájemně propojených ocelových krabic (vstupní pavilon, schodiště, balkon, kotelna) z plechů tloušťky 4 mm tak, aby co nejméně narušovaly původní vzhled budovy.

Mottem stavby se potom stal slogan „Jedna budova, dvě epochy.“, který má vyjadřovat změnu původní funkce po sto letech existence stavby a zahájení nové éry revitalizací objektu.

Základní informace

Adresa: Areál Šroubáren 860, Libčice nad Vltavou 252 66, Česko Projekt: 2010

Realizace: 11 / 2010 – 12 / 2011

Kolaudace: 1/2012

Autor: Ing.arch. Patrik Hoffman – Atelier Hoffman (www.atelierhoffman.eu)

Team: Ing. arch. Jan Kuva, Ing. arch. Tomáš Horský, Ing. arch. Tomáš Havlíček, Ing. arch. Pavla Krásová, Mgr. Andrea Hoffman Nečasová

Investor: LUGI s.r.o.

Dodavatel: Hefaistos spol. s.r.o

Cena: 13,8 mil. Kč (z toho 8 mil. dotace EU)

Projekt byl podpořen a spolufinancován ze strukturálních fondů EU: dotačním programem OPPI (Operační program podnikání a inovace)

Návrh

Realizovaný projekt se v zásadě pevně drží výše zmíněného konceptu. „Původní dispoziční řešení bylo jednoduché bez dělení a zůstalo v zásadě zachováno. Byly odstraněny dodatečné vestavby a stávající vnitřní schodiště bylo nahrazeno novým, nově orientovaným ocelovým schodištěm.

Hlavní vstup do objektu je nově navržen z čelní JZ fasády přes nové závětří a zádveří, na které je podél JV fasády napojeno nová venkovní odsazené kryté ocelové schodiště, umožňující nezávislý vstup do 3. NP přímo z úrovně terénu. Boční vstup zůstal zachován a bude sloužit pro zásobovaní. Jednotlivá podlaží jsou propojena stávajícím výtahem a jednoramenným schodištěm.

Na SV fasádu (směrem k řece) byl v úrovni 3. NP, v místě okenního otvoru, přidán vykonzolovaný ocelový balkon a na SZ fasádě byl realizován prosklený blok technické místnosti.

Hmoty nově přistavovaných vnějších části byly realizovány jako systém vzájemně propojených otevřených ocelových krabic z ocelových plechů tl. 4 mm tak, aby co nejméně narušovaly původní vzhled budovy. |1 Podobný systém adice prvků je uplatněn i v interiéru. Veškeré zázemí v podobě toalet, kuchyňky, úklidových komor a propojovacího schodiště mezi jednotlivými podlažími je ukryto v samostatných dřevěných „krabicích“, umístěných volně v prostoru tak, aby nechali maximálně vyniknout původní konstrukci domu. |2

Pominu-li přidané černé ocelové prvky na fasádě, vnější vzhled budovy se jinak zásadně nezměnil. Materiálové provedení i barevnost zůstaly zachovány. Stejně tak byla zachována vložená nosná nezávislá ocelová konstrukce na sloupech. Na tuto konstrukci s nulovými podlahami z pochozích ocelových plátů s výztužnými břity bylo položeno nové podlahové souvrství. Nová podlaha i konstrukce byla dotažena až k obvodovým zdem. Tímto docílili zavětrování celé konstrukce, díky čemuž mohlo být odstraněno zavětrování šikmými táhly v místě nových vstupů do objektu. Celá konstrukce byla očištěna a natřena.

Střešní ocelová vazníková konstrukce byla ponechána ve své podobě, včetně dřevěných krokví a bednění. Na tuto konstrukci byl proveden nový zateplený střešní plášť. Světlík byl po stranách opatřen novými okenními otvory. Okenní otvory byly z vnitřního líce doplněny novými hliníkovými okny s izolačním dvojsklem a stávající ocelové rámy okenních výplní byly opraveny a zachovány.

Realizace

V roce 2015 Patrik Hoffman budovu i s pozemkem, od firmy LUGI s.r.o. koupil. Dnes je zrekonstruovaný objekt využíván jako ateliér Patrika Hoffmana. Ateliér Hoffman, sídlící v horním patře mlýna, obohatil své prostory o depozit současného umění artotéka.eu a expozici dánského designového nábytku GUBI.

Odkazy

Literatura
  • Smejkalová, Radka : Obrazy i ve výtahové šachtě, časopis Týden, vydavatelství EMPRESA MEDIA, číslo 03, z roku 2012, str. 75
  • Smejkalová, Radka: Obrazy i ve výtahové šachtě, časopis Týden, vydavatelství EMPRESA MEDIA, číslo 03, z roku 2012, str. 75

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.