Uhříněveský hřbitov

Hřbitov kolem kostela přestal svoji funkci plnit v roce 1822 a bylo zřízeno nové pohřebiště v prostoru u pozdějšího cukrovaru. Dnes se zde nachází jihovýchodní cíp Nového náměstí. Jak se však Uhříněves rozrůstala, bylo stále více zřejmé, že i toto pohřebiště přestává stačit a v roce 1907 se začalo uvažovat o založení hřbitova nového. Snahu podporovala i kritika občanstva, že hřbitov se ocitl v centru obce. Na počátku 20. století stále ještě platilo pravidlo, že hřbitovy byly zřizovány výlučně podle jednotlivých náboženství. Evangelický hřbitov byl v nedalekých Benicích a židovský za oborou. Zřízení hřbitova církví musely povolit i úřady v hlavním městě císařství ve Vídni. Místní farní kronika je plná dopisů mezi zastupitelstvem, místním farním úřadem a císařskými úřady týkajících se povolení ke zřízení hřbitova. Po tahanicích, trvajících do roku 1911, tehdejší starosta Antonín Semanský daroval obci své pole na zřízení nového hřbitova. Sám, ač bigotně věřící katolík, si v darovací smlouvě vymínil, že na hřbitově mohou spočinout ostatky věřících všech náboženství, bezvěrců a případní samovrazi nebudou k věčnému spánku ukládáni vně zdi, jak bylo zvykem, ale u zdi uvnitř hřbitova. Kupodivu podmínka byla nakonec katolickou církví i úřady ve Vídni akceptována. Starý hřbitov tak byl 30. září 1911 uzavřen. Některé hroby byly exhumovány a ostatky v nových rakvích uloženy do hrobů na novém pohřebišti. Hroby, o které nikdo neprojevil zájem, byly ponechány na původním místě, náhrobky odstraněny a prostor upraven jako zahrada.

Nové pohřebiště tak vzniklo vlevo při hlavní ulici (dnešní Přátelství) při jízdě směrem na Říčany a nese jméno sv. Václava. Svému účelu tj. pietnímu uložení lidských ostatků v rakvi, urně, případně jejich rozptylu, slouží od 1. října 1911, když bylo předtím 28. září 1911 vysvěceno. Má rozlohu 9 571,6 m² tj. 95,716 aru neboli 0,95716 hektaru. Je zde celkem 779 zděných hrobek či kopaných hrobů, 1 hrobka (rodiny Filipovy) ve formě malé kaple, 357 urnových hrobů, 1 rozptylová loučka a 3 oddělení kolumbária, z nichž každé obsahuje 12 skříněk na 3 urny. Kolumbárium a rozptylová loučka byly zřízeny až na počátku 21. století.

Od počátku trvání hřbitova v domku vlevo od hlavního vchodu na hřbitov bydlel i hrobník. Dlouholetým uhříněveským hrobníkem byl pan Pecháček, následovala ho paní Červenková a ji pak v rychlém sledu několik dalších lidí. Bohužel po roce 1990 obec hrobníkův domek prodala a o hřbitov se starala externí firma. Její služby byly velmi často a nutno říci oprávněně terčem kritiky občanů. Smlouva byla s firmou k 31. květnu 2012 rozvázána a od 1. června 2012 se o hřbitov starají pracovníci odboru hospodářské správy Úřadu městské části Praha 22. Je nutné podotknout, že změna byla za krátkou dobu vidět. Byly instalovány nové odpadkové koše, lavičky, prořezány keře i stromy. Celý hřbitov je řádně sekán a hrabán. Bohužel nejde přesně sdělit, kolik ostatků uhříněveských občanů zde již našlo své místo posledního odpočinku. Od počátku trvání hřbitova existuje sice písemná a nyní již počítačová evidence ukládání ostatků. Mnozí pozůstalí však nenahlásí na úřadě uložení rakve, urny či rozptýlení ostatků, i když je to jejich povinnost. Evidence Úřadu městské části k 30. červnu 2014 čítá celkem 3 903 pohřbených, je zde tedy v průměru pohřbeno 38 lidí ročně a tak kvalifikovaný odhad za 103 let říká cca 4 200 pohřbených.

• KOVAŘÍK, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 369 s. ISBN 80-7106-486-6. S. 206–207.
• MČ Praha 22: Uhříněveská kronika. 9. díl, 2012 – 2013, Ing. Michal Klich. S. 42 - 43. Dostupné online.

• Židovský hřbitov v Praze-Uhříněvsi

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Uhříněvský hřbitov na Wikimedia Commons