Udržitelné zadávání veřejných zakázek

Od Summitu Země v Riu de Janeiro roku 1992 je trvale udržitelný rozvoj základem vývoje. Základní kroky pro jeho dosažení jsou obsaženy v akčním plánu OSN s názvem Agenda 21, což byl výsledek Summitu v Riu. Mezi jeho programové oblasti Agenda zakládá „podporu udržitelného rozvoje prostřednictvím obchodu", a stanovisko, že „usnadnění přístupu na trh pro export rozvojových zemí, ve spojení se zdravou makroekonomickou a environmentální politikou, by mělo pozitivní dopad na životní prostředí a tím významně přispělo k udržitelnému rozvoji.“ (Agenda 21, část 1). Od roku 1997 je udržitelný rozvoj zahrnut do Smlouvy a uznáván jako základní cíl Evropské unie. Právní základem závazku je Článek 177 Smlouvy o založení Evropského společenství, dle kterého v rámci rozvojové spolupráce podporuje:

• trvalý hospodářský a sociální rozvoj rozvojových zemí, a především těch nejvíce znevýhodněných z nich,
• hladké a postupné zapojení rozvojových zemí do světového hospodářství,
• boj proti chudobě v rozvojových zemích.

Evropský parlament vyjádřil podporu fair trade v Usnesení Evropského parlamentu o Spravedlivém obchodu a rozvoji (2005/2245(INI)), ve kterém schválil fairtradové principy definované klíčovými fairtradovými organizacemi.

Společensky odpovědné zadávání je plně v souladu s platným právem jak evropským (judikatury ESD a směrnice 2004/17/ES a 2004/18/ES), tak i českým (Zákon č. 137/2006 Sb.). V ČR se připravují pravidla nákupu několika produktových skupin, aby odpovídaly evropskému rámci Green public procurement a zároveň byly přizpůsobeny našim podmínkám. V červnu 2010 česká vláda schválila pravidla uplatňování environmentálních požadavků při zadávání VZ v oblasti IT a nábytku. Další pravidla mají vzniknout pro oblast potravin a stravovacích služeb, zde se bude také vycházet ze vzoru Evropské komise.

Zařazování principů udržitelnosti našlo zásadní podporu v rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 10. 5. 2012, dle kterého fairtradová kritéria mohou být začleněna do vypisovaných veřejných zakázek.

V České republice se využívání sociálních a environmentálních kritérií rozjíždí pomalu, přesto již lze zaznamenal tendence k začlenění kritérií podporujících environmentálně šetrné výrobky, produkty fair trade, nebo zaměstnávání znevýhodněných skupin obyvatel. Na evropské úrovni vzniká k tématu celá řada průvodců a analýz:

• Buying Green – průvodce Evropské komise z roku 2004 k zelenému nakupování, obsahuje praktické rady k zadávání i formulaci politických cílů veřejných činitelů, existuje i v českém jazyce
• Buy Fair – průvodce ICLEI z roku 2006 k nakupování fairtradových produktů
• Buying into Fairtrade - informační materiál Fairtrade Foundation z roku 2007, kde na straně 22 uvádí příklad města Bristolu: “When specifying fair trade products as an option to a contract, care should be taken. Specific trademarks or names must be avoided. However, the FAIRTRADE Mark or equivalent is an acceptable form of specifying.”
• Fair Procura – detailní analýza EFTA z roku 2006, zkoumá možnosti zavedení fair trade do VZ dle evropské směrnice 2004/18/ES a dalších strategických dokumentů
• Procura+ Manual – průvodce ICLEI pro různé oblasti včetně jídla a cateringu
• Jak nakupovat počítače – průvodce WEED z roku 2009 upravený EAP, v českém jazyce
• Průvodce zadáváním veřejných zakázek – průvodce Otevřené společnosti z roku 2009 o zadávání VZ jako nástroje podpory sociální ekonomiky, v českém jazyce
• Veřejné zakázky a zohledňování ekologických kritérií při jejich zadávání – právní rozbor STEP z roku 2007, v českém jazyce
• Nakupujeme férově! Nové trendy v zadávání veřejných zakázek, v českém jazyce Archivováno 24. 1. 2013 na Wayback Machine

• Ekumenická akademie
• Fairtrade Česká republika
• Fairtrade.cz - informační web o fair trade provozovaných organizací NaZemi
• Fairtrade towns
• Fair point (kampaň za odpovědné nákupy veřejných institucí)