Jakovlev UT-2

První prototyp pod označením AIR-10 vzlétl v červenci 1935 s řadovým čtyřválcovým motorem Renault Bengali 4, druhý poháněl hvězdicový pětiválec M-11 o výkonu 73,5 kW. Během roku 1936 byl důkladně testován a státní komise jej přijala jako standardní školní a cvičný stroj.

Sériová výroba stroje UT-2 (učebnyj-trenirovočnyj = školní, cvičný) začala v roce 1937 a ukázalo se, že se jedná o úspěšný typ. Byly poháněny motory M-11E o výkonu 110,3 kW, nebo M-11.

Na hlavní sériovou variantu UT-2 navázal v roce 1943 prototyp UT-2MV se vztlakovými klapkami, zakrytou kabinou a kapotovaným motorem. Stal se předchůdcem poválečného letounu Jakovlev Jak-18.

Tento dvoumístný školní letoun byl v různých obměnách vyráběn až do roku 1947 a bylo vyrobeno celkem 7243 kusů.

Polské UT-2 v Szkole Orlat, Deblin, 1947

UT-2 se dostaly do výzbroje cvičných útvarů sovětského letectva a do vybavení aeroklubů OSOAVIACHIM v roce 1938. Sloužily rovněž u bojových útvarů s určením pro kondiční lety a spojovací službu.

UT-2

• AIR-10 – prototyp školního letadla
• AIR-11 – prototyp třímístného turistického letadla
• AIR-12 – prototyp dvoumístného stroje pro dálkové přelety
• UT-2 – sériová verze
• AIR-16 – prototyp čtyřmístného letounu s motorem Renault o výkonu 161 kW
• AIR-20 – verze letounu AIR-10 s motorem Renault Bengali o výkonu 103 kW
• UT-2M – modernizovaná sériová verze vyráběná od roku 1940
• UT-2MV – modernizovaná verze vyráběná od roku 1943
• UT-2L – modernizovaná verze UT-2MV, vyráběná od roku 1943, stala se podkladem pro letoun Jak-18
• UT-2MB - plán verze lehkého bombardéru s výzbrojí dvou kulometů ŠKAS a možností nést až 200 kg bomb nebo neřízené rakety

Třípohledový nákres UT-2M

Údaje platí pro verzi s motorem M-11E[1]