USS Makin Island (LHD-8)

USS Makin Island (LHD-8) je víceúčelová vrtulníková výsadková loď Námořnictva Spojených států amerických postavená v letech 2004–2009 jako osmá a poslední jednotka třídy Wasp. Loď je určena k naložení, přepravě, provedení výsadku, velení a následné podpoře jednotky americké námořní pěchoty o 2000 mužů (Marine Expeditionary Unit – MEU). Ta je z její paluby přepravována vzduchem pomocí vrtulníků, či po moři vyloďovacími čluny, vznášedly Landing Craft Air Cushion a obojživelnými vozidly. Z paluby Makin Island také mohou operovat kolmostartující letouny AV-8B Harrier II.

Základní údaje
Typ: vrtulníková výsadková loď
Třída: Wasp
Číslo trupu: LHD-8
Uživatelé: US Navy
Lodní znak:
Jméno podle: bitva na ostrově Makin
Objednána: 19. dubna 2002
Zahájení stavby: 14. února 2004
Spuštěna na vodu: 22. září 2006
Uvedena do služby: 24. října 2009
Osud: aktivní (2022)
Takticko-technická data
Výtlak: 42 440 t (plný)
Délka: 258,2 m
Šířka: 32,3 m
Ponor: 8,5 m
Pohon: CODLOG
70 000 koní
Rychlost: 28 uzlů (52 km/h)
Dosah: 9 500 nám. mil (17 600 km) při rychlosti 20 uzlů (37 km/h)
Posádka: 1 208 důstojníků a námořníků
1 687 vojáků
Výzbroj: 2× Mk 49
RIM-116

2× Mk 29

RIM-7

2× 20mm Phalanx
3× 25mm Mk 38 Mod 0
4 × 12,7mm M2 Browning

Letadla: 6 × Lockheed Martin F-35 Lightning II
4 × Bell AH-1Z Viper
12 × Bell Boeing V-22 Osprey
4 × Sikorsky CH-53E Super Stallion
3-4 × Bell UH-1Y Venom

Oproti ostatním jednotkám třídy Wasp byla Makin Island postavena v modifikované podobě a je přechodem k následující třídě America. Liší se zejména použitým pohonným systémem koncepce CODLOG, díky kterému má plavidlo, mimo jiné, lepší ekonomii provozu a o cca 90 mužů menší posádku.[1] Z výše uvedených důvodů některé prameny považují Makin Island za samostatnou třídu. Přes rozsáhlé vnitřní změny se loď od svých sesterských plavidel vnějškově liší pouze komíny nakloněnými na pravobok.[1]

Stavba
Stavba USS Makin Island (LHD-8)

Kontrakt na stavbu Makin Island byl zadán roku 2002 loděnici Northrop Grumman (dříve Litton Ingalls Shipbuilding) v Pascagoule ve státě Mississippi.[2] Stavba plavidla byla zahájena v 14. února 2004, přičemž na vodu byl trup lodě spuštěn 22. září 2006. Námořní zkoušky hotového plavidla byly zahájeny v prosinci 2008 a do operační služby Makin Island vstoupila v říjnu 2009.[2] Zpoždění stavby plavidla způsobil hurikán Katrina, který na Makin Island způsobil škody ve výši cca 360 milionů dolarů.[3]

Konstrukce
Noční doplňování paliva bitevního vrtulníku AH-1

Vybavení

Makin Island je vybavena bojovým řídícím systémem SSDS Mk.2 Mod.3A. Radary dlouhého dosahu, sloužící například k navádění palubních stíhaček, představuje 3D typ SPS-48E a 2D typ SPS-49(V)9. Detekci nepřátelských protilodních střel zajišťuje radar SPQ-9B, hladinové cíle monitoruje radar SPS-67(V)5 a k navigaci slouží radar SPS-73. Sonar je typu WSC-1. Loď je vybavena systémem radiotechnického průzkumu a rušení SLQ-32B(V)3. Obrannou funkci plní šest vrhačů klamných cílů Mk.36 SRBOC, pasivní koutové odražeče AN/SLQ-49, bóje SSQ-95(V) a vlečené cíle AN/SLQ-25 Nixie.[3]

Výsadkové prostředky
Vznášedlo LCAC opouští palubní dok

Výsadek až 1 687 vojáků námořní pěchoty je z lodí přepravován pomocí vrtulníků, vyloďovacích člunů či vznášedel. Hangár pro vrtulníky zabírá zadní třetinu plavidla. S letovou palubou je spojen dvěma výtahy o nosnosti 34 t. Jeden výtah je na levoboku a druhý na pravoboku. Oba jsou v případě potřeby sklopné. Kapacita Makin Island činí 42 vrtulníků CH-46, či 28 letadel Harrier. Neseny mohou být i další typy, například bitevní vrtulníky AH-1 Cobra. Složení leteckého parku je přizpůsobeno konkrétnímu úkolu, který loď plní. Plánováno je nasazení až 19 nových letadel F-35B.[1]

Vyloďovací čluny a vznášedla operují ze zaplavitelného palubního doku umístěného na zádi pod hangárem. Dok má délku 91 metrů a šířku 15 metrů. Kapacita doku činí tři vznášedla LCAC, nebo dva čluny LCU, či šest člunů LCM-8. Lze do něj umístit i 40 obojživelných obrněných transportérů AAV7. Při jeho zaplavení se výtlak lodě zvětší o dalších 15 000 tun.[1]

Výzbroj
Kolmostartující bitevní letouny AV-8B Harrier

Makin Island nese celou řadu obranných systémů. Dvě osminásobná odpalovací zařízení Mk 29 lze využít jak pro starší protiletadlové řízené střely krátkého dosahu moře-vzduch Sea Sparrow, tak pro střely středního dosahu Evolved Sea Sparrow Missile. Blízkou obranu proti letadlům a protilodním střelám zajišťují dva raketové komplety Rolling Airframe Missile a dva 20mm kanónové komplety Phalanx Block IB. Doplňkovou výzbroj tvoří tři 25mm řetězové automatické kanóny M242 Bushmaster a čtyři 12,7mm kulomety M2HB.[3]

Pohonný systém

Na rozdíl od starších jednotek třídy Wasp pohání Makin Island pohonný systém hybridní koncepce CODLOG, který tvoří dvě plynové turbíny General Electric LM2500+ s výkonem po 26 110 kW a dva elektromotory Alstom s výkonem po 3 730 kW, kterým energii dodává šest dieselgenerátorů Fairbanks-Morse s výkonem po 4000 kW. Dvojice lodních šroubů Rolls Royce má nastavitelné lopatky. Pouze elektromotory loď pohánějí při rychlostech do 13 uzlů. Pohonné systémy jsou umístěny ve dvou strojovnách.[4] Toto řešení přináší oproti sesterským lodím značnou úsporu paliva, k čemuž přispívá také profilovaný výstupek na zádi trupu. Dosah je 9 500 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.[1]

Odkazy

Reference
  1. ZAJAC, Ivan. USS Makin Island a USS America – generační obnova výsadkových sil USN. ATM. 2013, roč. 45, čís. 7, s. 63. ISSN 1802-4823.[Dále jen Zajac 2013]
  2. LHD Wasp Class Amphibious Assault Ships, USA [online]. Naval-technology.com [cit. 2013-08-06]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Zajac 2013, s. 64.
  4. Zajac 2013, s. 62.

Literatura
  • MILLER, David; MILLER, Chris. Moderní námořní boj. [s.l.]: Naše vojsko, 2009. 208 s. ISBN 978-80-206-1037-9.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.