Pohotovostní jednotky OSN

Pohotovostní jednotky Organizace spojených národů (anglicky: United Nations Emergency Force, zkráceně UNEF) byly založeny Valným shromážděním OSN za účelem zabezpečení ukončení Suezské krize, a to na základě rezoluce 1001 (ES-I) ze 7. listopadu 1956. Tato mírová mise byla založena především díky zásluze Generálního tajemníka Daga Hammarskjölda a návrhu kanadského ministra vnějších záležitostí Lestera B. Pearsona. Valné shromáždění schválilo plán,[1] podaný Generálním tajemníkem, který předpokládal rozmístění vojáků mise UNEF na obou stranách linie příměří.

Jugoslávští vojáci mise UNEF na Sinaji (1957)

První rozmístění mírových jednotek UNEF na Sinajském poloostrově po Suezské krizi v roce 1956 se označuje jako UNEF I, zatímco druhé rozmístění těchto jednotek po jomkipurské válce z roku 1973, které trvalo od října 1973 do července 1979, je označováno jako UNEF II.[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku United Nations Emergency Force na anglické Wikipedii.

  1. Resolution 1001 (ES-1) [online]. Organizace spojených národů, 1956-10-05 [cit. 2011-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Middle East - UNEF II [online]. Organizace spojených národů [cit. 2011-02-19]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.