Učení o třech stavech

Učení o třech stavech (případně o trojím lidu) byla teorie, jíž středověká Evropa popisovala ideál své společnosti. Tato teorie spočívala v představě, že Bůh rozdělil společnost na tři skupiny – bojovníky, kteří měli společnost bránit, duchovní, kteří měli pečovat o spásu společnosti, a rolníky, kteří měli společnost živit. Celá teorie se shrnovala do známého úsloví Ty se modli, ty ochraňuj, ty pracuj (latinsky Tu ora, tu protege, tu labora).

Duchovní, rytíř a rolník zastupují v malbě středověkého rukopisu tři stavy

Zprvu Evropa uznávala jen dvě základní kategorie, pány a poddané. Původ dělení na tři vrstvy pravděpodobně je v Anglii, kde o válečníkovi, modliteli a pracovníkovi hovořil král Alfréd Veliký. Rozvedení této teorie je zásluhou francouzských biskupů Adalbera z Laonu a jeho bratrance Gerharda z Cambrai v 11. století. Ve Francii tehdy sílilo hnutí božího míru pod vedením církve a Adalbero varoval krále Roberta II., aby se nevzdával své role ochránce míru a společenských pořádků. Svou představu uspořádání společnosti králi sdělil těmito verši:

Trojčlennost je dům Boží, jejž si představujeme jako jednotu:

Jedni se modlí, jiní bojují a ostatní pracují.

Tito tři jedno jsou a nestrpí žádného rozkolu.

Úkoly jedné skupiny obšťastňují i obě další,

ve vzájemném podílu povinností sílí útěcha všech.

Obecné rozšíření této teorie vedlo v Evropě k sociálnímu smíru, v němž si jednotlivé skupiny (zejména poddaní) uvědomovaly své (domněle) neměnné místo v božím plánu světa. Teorie o třech stavech se hlásala až do pozdního středověku, ale ve skutečnosti přestala platit už ve vrcholném středověku. Tehdy se do středověké společnosti včlenila města, pro něž však v teorii nebylo místo a jejichž obyvatelé byli ze strany šlechty a církve řazeni mezi poddané. V pozdním středověku někteří myslitelé učení o třech stavech zpochybňovali a hlásali dokonce rovnost všech lidí (např. Petr Chelčický).