Učení dona Juana

Carlos Castaneda je roku 1960 studentem antropologie na Kalifornské univerzitě v Los Angeles a v době započetí příběhu první z cyklu jeho knih cestuje na jihozápad USA, aby tam sbíral studijní materiál o užívání halucinogenních rostlin a hub při rituálech tamějších Indiánů. Na doporučení jednoho svého přítele se seznámí s Indiánem z kmene Yaqui, který má v této oblasti údajně mimořádné zkušenosti. Setkají se na autobusovém nádraží v jednom arizonském městečku při hranicích Mexika a domluví se, že ho Indián Juan Matus zvaný don Juan bude do svých vědomostí o léčivých rostlinách, zvláště pak o peyotlu (druh kaktusu Lophophora williamsi), zasvěcovat. Neuvědomuje si však, že se zároveň stává jeho čarodějským učněm a dovídá se, že don Juan, narozený pravděpodobně roku 1891 nepochází z Arizony, ale z indiánského kmene Yaqui ze Sonorské poušti čili Sonory rozkládající se na rozhraní USA a Mexika. Carlos Castaneda začíná pravidelně dojíždět do domku dona Juana, kde je zaučován postupům přípravy halucinogenních nápojů a kuřáckých směsí stejně jako do základů čarodějství. Don Juan se snaží vysvětlit nejdůležitější aspekt čarodějství, že je zcela zásadní oprostit se od naučeného vnímání světa, od popisového rámce, který je všem lidem od dětství vštěpován. Carlos, jakožto univerzitní student a systematik, se zprvu nedokáže oprostit od racionalizace všech nových sdělení a poznatků, pokouší se je vysvětlit v rámci oblasti svého „normálního“ poznání a paranormální jevy popisovat pomocí fyzikálních zákonů. Don Juan se jej od tohoto přístupu snaží odklonit za pomoci halucinogenních přípravků z Ďáblova kořene čili durmanu (datura) a houby lysohlávky mexické (Psilocybe mexicana). Prvním úkolem, který Carlos úspěšně splní, je nalezení nejbezpečnějšího místa na verandě don Juanova domku pomocí vnitřního zraku, tedy mimozrakového vidění. Carlos začne vnímat prostředí pomocí barevných shluků, které mu pomohou bezpečné místo nalézt.

V následující fázi učení don Juan zprostředkovává Carlosovo setkání s Meskalitem, duchem-učitelem obývajícím peyotlové rostliny. Iniciace tohoto důležitého střetnutí se odehrává po požití peyotlu obsahujícího psychotropní alkaloid meskalin, má zdárný průběh a don Juan si pochvaluje, jak si Meskalito Carlose oblíbil a získal ho za svého spojence. Do vyprávění občas vstupuje don Juanův přítel don Genaro Flores, který bude hrát důležitou roli v dalších knihách.

Poslední setkání Carlose s Meskalitem, který se již stal jeho učitelem a spojencem, což je pocta, jaké se dostává jen těm, kteří k němu přistupují s čistými úmysly, má formu obřadu zvaného mitote a účastní se ho ještě peyotleros ve složení dvou starších mužů a čtyř mladých učňů. Po požití 14 peyotlových knoflíků (sušených skrojků) Carlos uvidí Meskalita v lidské podobě.

Pomocí vývaru z durmanu a tabákové směsi z lysohlávek don Juan pokračuje v zasvěcování Carlose do světa mystických spojenců a nepřátel. Učí ho věštění z rozhovorů s čarodějnými ještěrkami, jejichž řeči ve stavu rauše porozumí a proměňování se v havrana. Don Juan si je tou dobou již vědom, že Carlos Castaneda je vhodným adeptem na jeho následovníka a tak, aby si jej k sobě uvázal, použije lest, tvrdíc že je v nebezpečí před čarodějkou la Catalinou a bez Carlosovy pomoci jí bude přemožen a zahyne. Dobře při tom ví, že ho v tom Carlos nenechá, což se také potvrzuje, a tak Carlos zůstává v jeho učení.

Druhou část knihy tvoří strukturní analýza shrnující dosavadní Castanedovo poznání, které nabyl v učení u dona Juana, zejména rozpracovává pojem vědoucí osoby, jejích pravidel a spojenců. Dělí se na Operační řád, Koncepční řád, Shrnutí a dva dodatky.