Triumf Klélie (Mysliveček)

Děj začíná scénou v Kléliině zajetí. Tarquinius se snaží Klélii svést, a to i nabídkou římského trůnu. Klélie však zná Tarquiniův rod a minulost a svržený princ je jí odporný. Přichází Tarquiniova nevěsta Larissa a Tarquinius předstírá náklonnost k ní. Klélie však neváhá Larissu podrobně informovat o Tarquiniově povaze. K Porsennovi přichází Horatius jako vyslanec Říma; před přijetím u krále se setkává s milovanou Klélií. Ta jej prosí, aby ji vysvobodil, Horatius jí však vysvětluje, že ji má sice rád, vlast má však raději a musí nejprve splnit své poslání. Klélii jeho vlastenectví imponuje. Když Horatius odejde k audienci, získá Klélie na svou stranu Mannia: pokud jí pomůže prokázat Porsennovi Tarquiniovu ničemnou povahu, nepochybně dá král svou dceru raději Manniovi (a zastaví válku proti Římu).

Horatius je králem, který římské ctnosti obdivuje, přijat vlídně a oba hovoří o přednostech monarchie a republiky, rozhovor však skončí bezvýsledně. Tarquinius Horatia vyhledá a přednese mu (neupřímný) návrh: nechť se Horatio vzdá Klélie v Tarquiniův prospěch a ten přesvědčí Porsennu, aby válku proti Římu zastavil. V Horatiovi se sváří city milence s povinnostmi vlastence a v rozpacích se Klélii vyhýbá.

Tarquiniovi nevyhovuje vojenské váhání. Rozhodne se porušit příměří. O tom se ovšem dozví Mannio a od něj Klélie, která s informací spěchá k Horatiovi. Ten zprvu nechce věřit, pak se ale rychle vrací varovat Řím.

Porsenna tuší, že Larissa miluje Mannia, upomíná ji však, že je zaslíbena Tarquiniovi. Klélie si přichází stěžovat králi, že se jeho vojsko chystá zrádně porušit příměří; Porsenna to odbude jako nesmysl. Larissa však soukromě Klélii podezření potvrdí a Mannio přináší zprávu, že již dochází k boji. Mannio a Larissa využívají příležitosti a vyznají si lásku.

Etruská vojska vedená Tiberiem zatím zahnala římské obránce v čele s Horatiem přes Tiberu. Hrdinný Horatius jim zabránil v postupu jen tak, že nechává strhnout most. Tarquinius je nedokonalým úspěchem rozzuřen; rozhoduje se ukojit své vášně alespoň tím, že se zmocní Klélie násilím.

Klélie sama na břehu Tiberu bilancuje svou situaci. V tom se jí dostane (Manniovým prostřednictvím) do rukou dopis psaný Tarquiniem, ve kterém mluví i o tom, že sám porušil příměří, i o tom, že se chystá zmocnit Klélie. Když dotyčná dívka vidí přibližovat se Tarquinia s jeho stráží, vrhne se do Tiberu a plave na římskou stranu. Tarquinius a přibíhající Larissa jen mohou ze břehu sledovat, jak se jí podařilo zrádnou řeku překonat.

Tarquinius poté informuje Porsennu o vojenském střetu a tvrdí, že příměří porušili Římané v čele s Horatiem; důkazem mimo jiné je, že pomohli uprchnout Klélii, která je nyní v Římě. Přichází opět jako vyslanec Horatius. On a Porsenna si navzájem vyčítají porušení dohod. Pravda vyjde najevo až tehdy, když se objeví opět Klélie, přednese své svědectví a předloží Tarquiniův list. Tarquinius prchá. Porsenna je podle svých slov přesvědčen hrdinstvím Mucia Scaevoly a Horatia, definitivní triumf Říma však pro něj představuje plavecko-vlastenecký výkon Klélie. Uzavírá s Římem mír a přátelství.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Il trionfo di Clelia na anglické Wikipedii.

• PEČMAN, Rudolf. Josef Mysliveček. Praha: Editio Supraphon, 1981. S. 115–118, 252.
• Daniel E. Freeman, Josef Mysliveček, "Il Boemo" (Sterling Heights, Mich.: Harmonie Park Press, 2009) ISBN 0899901484.

Původní Metastasiovo libreto k Il trionfo di Clelia (v italštině)