Tritónova fontána

Tritónova fontána (ital. Fontana del Tritone) je barokní fontána na římském náměstí Piazza Barberini, kterou v letech 1642-1643 vytvořil sochař a architekt Gian Lorenzo Bernini.

Tritónova fontána na Piazza Barberini

Zadavatelem díla byl Berniniho velký mecenáš, papež Urban VIII., který si přál ní dotvořit prostor náměstí Piazza Barberini před svým palácem.

Obecně lze říci, že Bernini je tvůrcem nové koncepce fontán. Fontánu v klasickém pojetí přenesl z uzavřených prostor vil a zahrad do otevřeného prostředí ulic a náměstí čím vytvořil z fontány městotvorný architektonický prvek. Tím dal fontáně novou formu, kdy se stala součástí veřejného, živě pulsujícího společenství, jeho neustálého proudění, přirovnatelného k nepřetržitému koloběhu vody v přírodě. Bernini vytvořil z fontán jednu z charakteristických forem baroka.

Základnu fontány tvoří čtveřice delfínů se zdviženými ocasy, kterou Bernini umístil do středu nádrže. Připomínku objednavatele díla představuje rodový znak papežova rodu. Na ocasních ploutvích přidržují delfíni obrovskou mušli, na které sedí svalnatý Tritón, mořský bůh, napůl člověk a napůl ryba. Ve zvednutých rukou si Tritón při ústech přidržuje lasturu, ze které vyfukuje vysoký proud vody.

Jako vodní zdroj byl použit akvadukt Acqua Felice.

Zajímavostí je, že tvůrce pozdější Fontány di Trevi Nicola Salvi se nechal inspirovat Berniniho architektonickým a sochařským nástinem Tritónovy fontány z let 1635–1641.