Trest smrti v Řecku

Popravy během řecké osvobozenecké války byly prováděné zastřelením popravčí četou. Přesto v nově přijatém trestním zákoníku z roku 1834 zavedlo Řecké království jako jediný způsob popravy stětí hlavy gilotinou.[1] Z důvodu komplikací s dostupností gilotiny pro vykonání trestu smrti, zavedlo Řecké království v roce 1847 jako alternativní způsob popravy zastřelení popravčí četou.[2] Oba způsoby byly používány do roku 1929, kdy se jediným způsobem popravy stalo zastřelení popravčí četou. Poslední poprava gilotinou však byla vykonána již v roce 1913. Během řecké občanské války v letech 1946 až 1949 bylo vykonáno více než tři tisíce poprav.[3] Poslední poprava na území Řecka byla vykonána dne 25. srpna 1972. Tehdy byl na Krétě popravčí četou zastřelen 27letý Vassilis Lymberis za vraždu své manželky, tchyně a dvou dětí, které zaživa upálil v jejich domě.[4]

Za mírové trestné činy byl trest smrti v Řecku zrušen v roce 1975. Jediným trestným činem, za který hrozil nejvyšší trest tak zůstala vlastizrada během války.[5] Dříve byli tři důstojníci odsouzeni k trestu smrti během tzv. procesů s řeckou juntou. Tyto rozsudky však byly Karamanlísovou vládou změněny na doživotí.

V roce 1997 Řecko ratifikovalo Druhý opční protokol Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jehož cílem bylo zrušení trestu smrti. Řecko ratifikovalo protokol č. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i protokol č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Protokol č. 6 byl ratifikován dne 8. září 1998 a vešel v platnost dne 1. října 1998.[6] Protokol č. 13 byl ratifikován dne 1. února 2005 a v platnost vešel dne 1. června 2005.[7]

Za všechny zločiny byl v Řecku trest smrti zrušen v roce 2004.[8]

V roce 2013 vyzvala krajně pravicová extrémistická politická strana Zlatý úsvit k obnovení trestu smrti pro imigranty odsouzení za násilné trestné činy.[9]