Trachykarpus

Trachykarpus[1] (Trachycarpus) je nevelký rod asijských palem, zahrnující celkem 9 druhů. Jsou to malé až středně velké, dvoudomé palmy s dlanitými listy a kmenem většinou pokrytým vláknitými pochvami. Rod je rozšířen v Asii v oblasti od severovýchodní Indie a Číny po severní Thajsko. Nejznámějším druhem je Trachycarpus fortunei, který je jednou z nejodolnějších palem a je běžně pěstován v teplejších oblastech mírného pásu. Lze se s ním setkat i v České republice.

Trachykarpus
Trachycarpus fortunei
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádarekotvaré (Arecales)
Čeleďarekovité (Arecaceae)
Rodtrachykarpus (Trachycarpus)
H.Wendl., 1862
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Skupina Trachycarpus fortunei

Popis

Trachykarpy jsou nízké až středně vysoké palmy. Kmen je většinou štíhlý a solitérní, výjimečně vícečetný nebo i zkrácený a převážně podzemní (Trachycarpus nanus). Většinou je pokrytý vytrvalými, vláknitými listovými pochvami. U starších exemplářů tento pokryv mizí a odhaluje holý kmen s kruhovitými listovými jizvami. Listy jsou řapíkaté, dlanité, induplikátní, obvykle tvořící hustou korunu. Řapíky jsou dlouhé, podél okrajů často s drobnými tupými zuby. Čepele listů jsou zelené nebo šedozelené, na rubu mohou mít bílý voskový povlak. Rostliny jsou dvoudomé nebo případně polygamní. Květenství vyrůstá z listové růžice, je až čtyřnásobně větvené, zpravidla žlutě zbarvené a opatřené mnoha listeny. Květy jsou jednopohlavné, v květenství jednotlivé nebo ve skupinkách po 2 až 3, přisedlé nebo spočívající na krátkých hrbolcích. Okvětí je trojčetné, rozlišené na kalich a korunu. V samčích květech je 6 tyčinek. Gyneceum samičích květů je složené ze 3 volných, apokarpních plodolistů. Plody jsou žlutohnědé až narudle černé, ledvinovité nebo podlouhlé, jednosemenné.[2][3]

Rozšíření

Rod trachykarpus zahrnuje 9 druhů. Je rozšířen výhradně v Asii. Areál sahá od severovýchodní Indie a střední Číny po Vietnam a severní Thajsko. V Číně se vyskytují 3 druhy, z toho 2 endemické. Nejdále na sever zasahuje Trachycarpus fortunei (až po jih provincií Šen-si a Kan-su ve střední Číně). Jako nepůvodní rostlina roste i v Japonsku. Jsou to vesměs horské palmy, některé druhy včetně T. fortunei vystupují až do nadmořských výšek okolo 2400 metrů.[4][2][5][6]

Taxonomie

Rod Trachycarpus je v taxonomii palem řazen do podčeledi Coryphoideae, tribu Livistoneae a subtribu Rhapidinae. Sesterským rodem je dle molekulárních analýz východoasijský rod Guihaia. Mezi další blízce příbuzné rody náleží např. rody Chamaerops, Rhapis aj.[7]

Prehistorie

Nejstarší fosilní pozůstatky rodu Trachycarpus byly nalezeny v jižní Anglii a pocházejí z období eocénu (starší třetihory). Byly popsány jako †Trachycarpus raphifolia. Fosilní pozůstatky z období spodního miocénu byly nalezeny i na území České republiky.[4]

Starší exemplář Trachycarpus fortunei ve Francii

Význam

Druh Trachycarpus fortunei je v teplejších oblastech Evropy (včetně Britských ostrovů) i v jiných temperátních oblastech světa (např. na jižním ostrově Nového Zélandu a na Tasmánii) často pěstován jako okrasná palma. Z hlediska mrazuvzdornosti je to jedna z nejodolnějších palem vůbec.[6] Snáší bez poškození mrazy až -13 °C a je schopna přežít teploty až -26 °C.[8] Při odpovídající péči může být pěstován i v České republice. Lze jej spatřit též ve sbírkách českých botanických zahrad.[9] Dosti odolné jsou také příbuzné druhy T. wagnerianus a T. latisectus.[10]

Z vláken z kmene T. fortunei se v Číně vyrábějí různé výrobky, jako např. pláštěnky, koše, košťata a štětce.[6]

Odkazy

Reference

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
  2. PEI, Shengji et al. Flora of China: Trachycarpus [online]. Dostupné online. (anglicky)
  3. eMonocot: Trachycarpus [online]. [cit. 2017-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-02. (anglicky)
  4. Palmweb: Palms of the World Online [online]. Dostupné online. (anglicky)
  5. FANG, Jingyun; WANG, Zhiheng; TANG, Zhiyao. Atlas of woody plants in China. Vol. 1. [s.l.]: Springer, 2011. ISBN 978-3-642-15017-3. (anglicky)
  6. JONES, David L. Palms of the World. Canberra: Reed Books, 1995. ISBN 0-7301-0420-6. (anglicky)
  7. ASMUSSEN, Cony B. et al. A new subfamily classification of the palm family (Arecaceae): evidence from plastid DNA phylogeny. Botanical Journal of the Linnean Society. 2006, čís. 151.
  8. FRANCKO, David A. Cold-hardy palms for temperate European landscapes [online]. The European Palm Society, 2004. Dostupné online. (anglicky)
  9. Florius - katalog botanických zahrad [online]. [cit. 2017-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.
  10. Palms: hardy [online]. Royal Horticultural Society, 2017. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.