Továrna Ignaz Ginzkey & Co.

Soubor staveb továrny na koberce Ignaz Ginzkey & Co. (Teppich- und Deckenfabrik Ignatz Ginzkey & Co., Maffersdorf) je industriální památka v Liberci-Vratislavicích nad Nisou.[1]

Továrna Ignaz Ginzkey & Co.
Účel stavby

v minulosti: továrna na koberce v současnosti: sklady, telekomunikační věž,
kulturní centrum

Základní informace
Slohmoderna
ArchitektLeopold Bauer
Výstavba1916-1919, 1924
Materiálželezobeton
StavebníkWilly Ginzkey
Poloha
AdresaVratislavice nad Nisou, Česko Česko
UliceRumburská
Souřadnice50°44′34,5″ s. š., 15°5′10,28″ v. d.
Továrna Ignaz Ginzkey a Co.
Další informace
Rejstříkové číslo památky105775 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie
Bauerův projekt továrny, realizován pouze z části

Továrnu na koberce a přikrývky ve Vratislavicích nad Nisou vybudoval Ignaz Ginzkey (1819–1876) v letech 1847–1872. Jeho syn Willy (Wilhelm) Ginzkey (1856–1934) těsně před první světovou válkou pověřil architekta Leopolda Bauera celkovou přestavbou továrny.[2] Projekt obsahoval zbudování nového energetického centra s vlastní elektrárnou a elektrifikaci celého závodu, dále zbudování nových výrobních a skladových hal, vstupní brány, dělnického sídliště s obchody, školou, divadlem a sportovišti. Tento projekt byl prezentován v knize Gesund wohnen und freudig arbeiten : Probleme unserer Zeit z roku 1919.[3]

Z velkorysého projektu byla ale realizována pouze malá část. V letech 1916-1919 byla vybudována kotelna, elektrárna a zauhlovací a vodárenská věž. Ve velmi redukovaném rozsahu byla postavena budova skladu v roce 1924.[4] Ještě v roce 1929 projektoval Bauer novou přádelnu. Ani ta ale nebyla realizována.

Po znárodnění továrny zde pokračovala výroba koberců (například populární Kovral) až do roku 1990.

V roce 2015 byly čtyři objekty zapsány jako kulturní památka (soubor staveb továrny na koberce Ignaz Ginzkey & Co.)

Památkově chráněné objekty

Zauhlovací a vodárenská věž
Leopold Bauer, projekt továrny Ginzkey ve Vratislavicích nad Nisou, nákresy z časopisu Der Architekt XXII, 1919
Stavba zauhlovací věže, před rokem 1919

Vodojemy průmyslových objektů bývají spojovány s jinými objekty. Častá je například kombinace vodojemu a továrního komínu. Kombinace vodojemu a zauhlovací věže je ale zcela unikátní. Výrazné architektonické zpracování z ní dělá charakteristickou dominantu továrny i celého města.

Popis

V podzemním podlaží byl zásobník pro kvalitnější uhlí, které bylo přiváženo po železniční vlečce až k patě věže. V prvním a druhém nadzemním podlaží byla umístěna strojovna, která zajišťovala dopravu uhlí a vody. Zásobník na uhelný prach a mour byl ve střední části věže, kam byl z vagonů čerpán pomocí vysavače. Zde byl míchán s uhlím a dopravníkem v mostku přes silnici přemisťován do kotelny. Nad touto úrovní se nacházel vodojem, jehož nádrž je snýtována z ocelových plátů. Vodojem sloužil výhradně pro potřeby provozu továrny. Nad vodojemem je vyhlídková terasa s malým osmibokým altánem. Věž je spojena s budovou kotelny zauhlovacím mostem o dvou obloukových polích.

Nosná konstrukce stavby je železobetonovým skeletem na půdorysu pravidelného dvanáctiúhelníku, stropy jsou trámové, v prvních dvou podlažích s centrálním sloupem a paprskovitými trámky. Strop nesoucí vodojem je z masivních železobetonových trámů.[5]

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byla změněna technologie vytápění z uhlí a uhelného prachu na mazut. Vodojem byl přebudován na zásobník mazutu.

21. století

Stavba v devadesátých letech 20. století ztratila svou funkci. Od té doby je využívána pouze jako nosič vysílačů telefonních operátorů.

Zauhlovačka

O záchranu a zpřístupnění věže se od roku 2015 zasazuje spolek dobrovolníků AvantgArt, vedený Jitkou Jakubičkovou. Dobrovolníci věž vyčistili a zpřístupnili dolní dvě podlaží. Konají se zde výstavy, koncerty, společenské a zábavní akce[6] a symposia[7].

Kotelna s elektrárnou

Budova kotelny s elektrárnou má obdélníkový půdorys. Na západní straně je spojena mostkem se zauhlovací a vodárenskou věží. Elektrárna se nacházela na severní straně objektu. Cihlový tovární komín prochází střechou kotelny. V kotelně jsou zbytky původních kotlů.[8]

Spojovací mostek

Mostek spojuje zauhlovací věž s kotelnou, původně jím vedl pásový dopravník transportující uhlí. Most je postaven z cihelného zdiva, most je dvouobloukový se středním pilířem. Vnitřní prostor je osvětlen okny, v průčelí jsou prostřídána se okny slepými. Můstek je kryt sedlovou střechou. Po přestavbě kotelny na mazut tudy vedlo mazutové potrubí.[9]

Silniční most

Silniční most přes Lužickou Nisu umožňuje přístup do areálu továrny od jihu. Dnes je součástí místní komunikace v Rumburské ulici.

Odkazy

Reference
  1. Část areálu (zauhlovací a vodárenská věž, spojovací mostek, budova kotelny a silniční most přes Lužickou Nisu) je v evidenci v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 105775 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD).
  2. BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Industriál Libereckého kraje : technické stavby a průmyslová architektura : průvodce. V Praze: ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2007. 281 s. ISBN 9788001037980, ISBN 8001037983. OCLC 190753911 Kapitola 153 Ignaz Ginzkey a Co., výroba koberců, s. 122.
  3. BAUER, Leopold. Gesund wohnen und freudig arbeiten. Wien: Kunstverlag Anton Schroll & Co., 1919. Dostupné online.
  4. VYBÍRAL, Jindřich. Leopold Bauer : heretik moderní architektury. 1. vyd. Praha: Academia, 2015. 583 s. ISBN 9788020024176, ISBN 8020024174. OCLC 910834320 Kapitola Nejcharakterističtější stavby moderní doby, s. 343.
  5. Ginzkeyho továrna na koberce - Vratislavice. fabriky.cz [online]. [cit. 2019-03-30]. Dostupné online.
  6. Zauhlovačka - o nás [online]. AvantgArt, z. s., 2018-08-04 [cit. 2019-03-26]. Dostupné online.
  7. symposium Tvůrci průmyslových staveb [online]. VCPD FA ČVUT [cit. 2019-03-26]. Dostupné online.
  8. Památkový katalog - 1425630116_0003 - kotelna s elektrárnou. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-03-29]. Dostupné online.
  9. Památkový katalog - 1425630116_0002 - spojovací mostek. pamatkovykatalog.cz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-03-29]. Dostupné online.

Literatura
  • In: HLUŠIČKOVÁ, Hana. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-160-4. Svazek IV. díl (Š - Ž).
  • BAUER, Leopold. Fabriksanlage der Firma Ginzkey. Der Architekt. 1919, roč. 22, s. 96–97. (německy)
  • BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Industriál Libereckého kraje : technické stavby a průmyslová architektura : průvodce. V Praze: ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2007. 281 s. ISBN 9788001037980, ISBN 8001037983. OCLC 190753911 Kapitola 153 Ignaz Ginzkey a Co., výroba koberců, s. 122.
  • VYBÍRAL, Jindřich. Leopold Bauer : heretik moderní architektury. 1. vyd. Praha: Academia, 2015. 583 s. ISBN 9788020024176, ISBN 8020024174. OCLC 910834320 Kapitola Nejcharakterističtější stavby moderní doby, s. 341–345.
  • VYBÍRAL, Jindřich. Vodojem jako architektonický skvost : Vodárenské věže v Čechách na přelomu 19. a 20. století. Dějiny a současnost. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.