Tosa-inu

Tosa inu byl vyšlechtěn v Japonsku především pro psí sumo zápasy asi v 17. až 18. století. Podle ústního podání vznikla tosa inu křížením psu shikoku-ken, se západními plemeny. Plemeno nese jméno provincie na ostrově Šikoku, ve kterém se původně chovalo, tedy Tosa. Ve staré literatuře toto plemeno najdeme i pod názvem japonský mastif. Západní plemena, která se podílela na vzniku tosa inu jsou buldoci, mastifové a německé dogy, nejspíše i němečtí ohaři. Podle různých tvrzení se používali také svatobernardští psi a bulteriéři, ale rok jejich použití je neznámý, navíc je tato informace nedoložená.

V 19. století byli tosa inu oblíbení mezi japonskými samuraji. V roce 1910 byli psí zápasy zakázány a populace tosa inu rapidně klesala. Při 2. světové válce toto plemeno málem vymřelo, podle písemných dokladů zbývalo několik psů a poslední dvě feny. [1] Z těchto pár jedinců ale Japonci dokázali znovu vytvořit chov a dnes je v Japonsku zaznamenáno přes 3 000 jedinců plemene s prokázaným původem.

Oficiální používaná zkratka v Čechách je TI.

Černý tosa inu

Tosa inu je mohutný pes, jehož nezvládne každý. Má přirozenou důstojnost, není agresivní, ale také má silně vyvinutý teritoriální pud, hlídá si svůj pozemek proti vetřelcům a také majitele proti domnělému nebezpečí. Jinak jde o klidné zvíře, které dobře vychází s ostatním domácím zvířectvem, pod dozorem i s dětmi. Je aktivní a i když se to nemusí zdát, i velmi hbitý. Má velmi vysoký hlas. K majiteli je velice loajální a přilne k němu. Je to pes i pro celou rodinu, nejen pro jednoho pána. Rád se učí a je velmi bystrý.

K ostatním psům je přátelský, vůbec ne dominantní. Přílišné povyšování některých jedinců se mu ale nemusí líbit. I s ostatními domácími zvířaty vychází bez komplikací a protože nemá moc vyvinutý lovecký pud, nepronásleduje ani rychle se pohybující předměty. S dětmi vychází taktéž velmi dobře a dětské hry mu nevadí. Člena rodiny nikdy nekousne a pokud se mu něco nelíbí, prostě uteče.^[zdroj?!] K cizím se chová tak, jak jeho majitel — pokud je majitel uvolněný, bude takový i pes, ale pokud bude majiteli návštěva nelibá, vezme vše "do vlastních rukou" a většinou ji zastraší štěkotem. Je to dobrý hlídač.

Srst tosa inu nevyžaduje žádnou zvláštní pozornost ani každodenní kartáčování. Stačí ji občas pročesat kartáčem a jednou nebo dvakrát za rok ji umýt šamponem. V době línání je vyčesávání častější. Není dobré ji příliš často mýt šamponem, protože srst by pak ztratila svůj lesk a přirozenou mastnotu, takže by srst nebyla tak krásná a jemná a způsobilo by to i problémy s kůží, jako jsou mokvavé rány a záněty.

Je to velmi aktivní plemeno a má rádo pohyb, je tedy dobré dopřát mu jej. Pohyb vyžaduje. Baví ho jakýkoliv typ sportu nebo pohybu, nemá problémy ani s plaváním. Pokud by mu majitel nedopřál dost pohybu, mohl by se stát velmi nervózní nebo dokonce agresivní.^[zdroj?!] Pro nevyčerpatelnou zásobu energie se hodí pro sportovce.

Výcvik i výchova jsou nutností, bez nich se může pes stát neovladatelným a dominantním. Protože je tosa-inu velmi učenlivá a bystrá, je vhodný i pro ty, kdo se teprve učí cvičit psy. Nejlepší je pro ni výchova bez fyzických trestů, jinak by si mohla vyvinou obranný reflex a pokud by chovatel natáhl ruku (jako při trestání) mohla by na vás ze strachu zaútočit.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tosa-inu na Wikimedia Commons