Topol (hradiště)

Hradiště bylo osídleno ve dvou obdobích pravěku. Poprvé se tak stalo na přelomu neolitu a eneolitu v období lengyelské kultury.[2] První prokazatelné opevnění, které vzniklo na počátku eneolitu,[3] patří k nejstarším fortifikacím na území Čech. Podruhé byla ostrožna opevněna v době halštatské příslušníky slezskoplatěnické kultury. Hradiště zaniklo válečnou akcí v poslední čtvrtině šestého století před naším letopočtem.[2]

První archeologický výzkum lokality provedlo roku 1932 chrudimské muzeum, ale opevnění prokázal až Vít Vokolek v roce 1956, který se podílel také na zjišťovacím výzkumu v letech 1977–1983.[2]

Hradiště na ostrožně s nadmořskou výškou až 287 metrů bylo opevněné především na snadno přístupné jižní straně, ale lehčí forma opevnění chránila i zbývající strany se strmými svahy. Chráněná plocha s rozlohou asi jeden hektar má rozměry 130 × 110 metrů.

V nejstarší stavební fázi opevnění tvořila prostá palisáda, která byla později nahrazena valem. V době halštatské byla na místě valu postavena dřevohlinitá hradba a před ní vyhlouben příkop. Z hradby, původně široké kolem sedmi metrů, se dochoval orbou poškozený val široký až čtrnáct metrů. Příkop byl devět metrů široký a přibližně 1,3 metru hluboký. Od hradby jej oddělovala dva metry široká berma. Hradba měla nejspíše roštovou konstrukci z vodorovně uložených trámů. Prostor mezi nimi byl vysypán jílovitopísčitým a štěrkovitým materiálem. Čelní strana byla zesílena vrstvou jílu a stěnou z mohutných kůlů se vsunutou prkennou zábranou a košatinovou konstrukcí se vzpěrami. Vnitřní stranu hradby tvořila vodorovně kladená břevna se svislými vzpěrami. V této mladší fázi byly nízkým valem s palisádou opevněny i zbývající strany ostrožny. Podél vnitřní strany hradby vedla cesta, za kterou následovala zástavba chat s kůlovou konstrukcí. [2]