Topi Pigula

Jméno Topi používal od svých 15 let jako akronymovou trampskou přezdívku složenou z počátečních slabik jména a příjmení, od roku 1989 usiloval o oficiální změnu jména a v roce 2009 si na toto jméno nechal vystavit doklady díky tomu, že toto jméno existuje.[1][2]

Po Středním odborném učilišti Hornickém studoval na Střední průmyslové škole Hornické, kterou ukončil maturitou v roce 1987. V roce 1993 ukončil závěrečnou zkouškou specializační pomaturitní studium Českého ústavu ochrany přírody. O rok později absolvoval seminář „Strategy Planning and Public Participation“ organizace KNO Worldwide pořádaný v rámci projektu Environmental Training Project. Byl důlním zámečníkek, dřevorubcem, kuchařem, pedagogickým pracovníkem a novinářem. V roce 2000 ukončil roční rekvalifikační studium Časopisecká žurnalistika a stal se členem Syndikátu novinářů.

Od roku 1985 publikoval stovky článků včetně fotografií širokém spektru periodik: Koktejl, Hospodářské noviny, Britské listy, Mladá fronta, Lidové noviny, a v řadě dalších. Na kontě má několik vlastních fotografických výstav, jak samostatných (Island, Skrytá krása Krkonoš), tak společných (např. Jeden okamžik v Německu, Příběh cestovatele, Výběr magazínu Koktejl) v ČR i v zahraničí. Zároveň se autorsky podílel na čtyřech knihách (Krkonošská čítanka, Čítanka z Jesenicka, Bioindikace a biomonitoring a Na cestě 1). Na jaře roku 2016 pokřtil svou první samostatnou knihu Příběh Martinovy boudy.

V rámci práce u Správy Krkonošského národního parku absolvoval několik zahraničních konferenci a pobytových akcí (Lake District Velká Británie, Touch – Thermal spring Řecko, Environmental Education in Europe Holandsko, Het Wolthuis te Apeldoorn Holandsko) a vedl několika desítek seminářů k ekologické výchově a problematice ochrany přírody a životního prostředí.^[zdroj?!] Pro Správu KRNAP napsal brožuru Milování v Krkonoších[3] a Soudobá architektura Krkonoš aneb jak se staví v Krkonoších[4]

Na konci 90. let se stal členem realizačního týmu Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER. Ve funkci garanta programů ekologické výchovy byl odpovědný za realizaci programů ekologické výchovy: mimo jiné vedení a organizace odborných seminářů spolupracoval s: KNO Worldwide, Partners for Democratic Change, Informačním centrem nadací, v letech 1995–1998 spolupracoval s Fakultou sociálně ekonomickou Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem. Na přelomu století pracoval jako pedagogický pracovník Centra volného času Lužánky (přírodovědné oddělení) a v letech 2001 2007 jako reportér geografického magazínu Koktejl. Od června roku 2007 pracuje jako šéfredaktor geografického magazínu Travelfocus a zároveň pracuje v pozici volného novináře a vede kurzy fotografie.^[zdroj?!] Ve spolupráci s Botanickou zahradou realizuje projekt Fotofata v Praze. Do roku 2016 působil jako lektor fotografických workshopů pro společnost NICOM a.s.[5] V roce 2016 nastoupil na pozici šéfredaktora webového obsahu Prima ZOOM v rámci skupiny FTV Prima.^[zdroj?!]. Na přelomu let 2019 2020 absolvovat tříměsíční cestu po jihovýchodní Asi, ze které začal zpracovávat řadu materiálů. Od května roku 2020 publikuje články na nové mediální platformě CNN Prima News[6].

Byl členem Českého svazu ochránců přírody a od roku 1984 je členem Hnutí Brontosaurus (z toho rok v Radě Hnutí Brontosaurus). V letech 1992–2003 byl realizátorem vzdělávacího projektu Zvířetice. Od roku 2011 je členem fotografické skupiny Světloplaši.^[zdroj?!]

Má vlastní rubriku pro cestovatele na internetových stránkách ihned.cz, inspirační rubriku cestovatelské fotografie na webu Zoneru – milujemefotografii.cz, bloguje na stránkách týdeníku Respekt. Jeho vášní je cestování, také se v rámci fotografických kurzů věnuje amatérským zájemcům o fotografování. V roce 2015 se stal spoluzakladatelem fotografické Cestovní Agentury Foto-trip zaměřené na fotografické výpravy do zahraničí.

• 
  Vietnam, 2011
• 
  Ploník chluponosý, foto k projektu Fotofata 2012
• 
  Foto k projektu Tvář města
• 
  Strop Baziliky svatého Petra v sicilském Riposto ve stylu sicilského baroka