Tomasz Dyło

Pocházel z rolnické rodiny.[2] Jeho otcem byl zámožný rolník Michał Dyło, který finančně podporoval lednové povstání. Tomasz vychodil národní školu. V domovském Borku Wielkim působil na postu starosty. Inicioval výstavu školy a vznik hasičského sboru. Byl členem okresní zemědělského sdružení v Ropczycích. Od roku 1908 zde byl i členem okresní rady. Byl členem Polské lidové strany, po rozkolu přešel v roce 1913 do Polské lidové strany „Piast”, v níž v roce 1914 a pak v letech 1924–1927 zasedal i v předsednictvu.[1]

Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl v doplňovacích volbách do Říšské rady roku 1917, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 43. Nastoupil 30. května 1917 místo poslance Michała Jedynaka.[3][4][5] V době svého působení v parlamentu se uvádí jako zemědělec v obci Borek Wielki.[6] Po roce 1917 byl na Říšské radě členem poslaneckého Polského klubu.[3]

Veřejně a politicky činným zůstal i v meziválečném období. Od roku 1919 do roku 1922 byl poslancem polského ústavodárného Sejmu. Zastupoval poslanecký klub Polské lidové strany „Piast”.[1]

V roce 1923 byl členem vedení okresní spořitelny. V roce 1929 se podílel na založení mlékárny v obci Sędziszów Małopolski. V letech 1933–1934 zasedal v městské radě v Ropczycích a zároveň zde byl ředitelem družstevní spořitelny. Sympatizoval tehdy s formací Bezpartyjny Blok Współpracy z Rządem. Za druhé světové války podporoval odboj a v jeho domě byly ukryty zbraně. Po druhé světové válce zasedl na post předsedy okresní rady v Ropczycích. Postupně ale byl vytlačován z politického vlivu a sám se z veřejného života stáhl.[1]