Tom Kibble

Narodil se v indickém Čennaí. Jeho dědeček pracoval v indické lékařské službě, babička byla spisovatelkou. Nejprve se vzdělával v Indii, následně i v Británii. V 50. letech nastoupil na Edinburskou univerzitu, kde v roce 1955 získal bakalářský, roku 1956 magisterský a nakonec roku 1958 i doktorský titul.

V rámci svého výzkumu po dokončení univerzity pracoval v oblasti fyzikálních symetrií, zabýval se mechanismy jejich narušení (spontánní narušení symetrie, fázovými přechody a topologickými defekty (magnetické monopóly, kosmické struny a doménové stěny).

Nejvíce znám je však díky objevu mechanismu vytvářejícího hmotnost elementárních část, dnes známého převážně jako Higgsův mechanismus. Práce Toma Kibbleho, Geralda Guralnika a C. R. Hagena vyšla v roce 1964 jako poslední ze tří prací, jejich autoři objevili de facto to samé (Peter Higgs a François Englert s Robertem Broutem tuto skupinu předběhli), práce skupiny GHK byla však nejobsáhlejší a nejpropracovanější. Za tento objev získal Kibble roku 2010 Sakuraiovu cenu, časopis Physical Review Letters označil práci za jednu z nejdůležitějších ve své historii. Nobelovu cenu za fyziku však v roce 2013 získali pouze Higgs a Englert (Brout už byl po smrti). Peter Higgs vyjádřil zklamání nad skutečností, že nebyl zahrnut i Kibble.

Dalším jeho významným přínosem fyzice byly zejména pionýrské práce v oblasti topologických defektů a fázových přechodů v raném vesmíru. Běžně používaný mechanismus vzniku topologických defektů přes fázové přechody druhého řádu se nazývá Kibble-Zurek mechanismus. Napsal také knihu o kosmických strunách, která tuto problematiku vnesla do moderní kosmologie.

V roce 1966 napsal s Frankem Berkshirem učebnici klasické mechaniky. Rovněž byl šéfem výzkumných projektů v rámci programů kosmologie v laboratoři a topologické defekty v částicové fyzice, kondenzovaných stavech a kosmologii.

Kromě Sakurai Prize získal i mnoho dalších ocenění například Diracovu medaili, Hughesovu medaili, Rutherfordovu medaili nebo Medaili Alberta Einsteina. Byl členem Královské společnosti, Americké fyzikální společnosti nebo Evropské fyzikální společnosti.

V roce 1988 získal za významné příspěvky fyzice Řád britského impéria v hodnosti komandéra a roku 2014 byl povýšen do rytířského stavu.

Zabýval se také sociální odpovědností vědců. Byl znepokojen jaderným zbrojením. Později byl členem výboru vědců pro jaderné odzbrojení nebo členem společnosti pro společenskou odpovědnost vědců.