Tofana di Mezzo

Tofana di Mezzo je prostřední a nejvyšší vrchol trojvrší Tofana. Vychází z Tofana di Rozes na jihozápadě a je druhým vrcholem, proto se pro něj vžil název Tofana II. Tofana di Mezzo je od tohoto mohutného skalního velikána oddělena sedlem Forcella Fontananegra (2561 m) s Rifugio Giussani a Rifugio Cantore, které již není spravováno. Na severu hřeben pokračuje směrem k Tofana di Dentro, na jihu přes Bus de Tofana, jedno z největších skalních oken v Alpách, k Rifugio Pomedes. Mezi nimi jsou mohutné východní vodopády. 50 metrů pod vrcholem se nachází horní stanice lanovky Freccia nel cielo s Rifugio Cima Tofana.

Tofana di Mezzo byla jedním z prvních významných dolomitských vrcholů, na které bylo možné vystoupit. Již 29. srpna 1863 vystoupil Paul Grohmann s místním vůdcem Francescem Lacedellim na nejvyšší vrchol Tofany. Grohmann si naplánoval výstup na nejvyšší ze tří vrcholů jako jeden ze svých prvních podniků. "Chéco" Lacedelli (1796-1886), jeden z nejbohatších rolníků v Cortině, se i přes svůj pokročilý věk poprvé vážně pokusil o horské průvodcovství. Měl to být jeho první ze série společných prvovýstupů s Grohmannem. Na vrchol se dostali z jihu cestou, která byla brzy zavržena jako "nudná a špatná odbočka". Grohmanna zaujal panoramatický výhled: "Vrchol nabízí místo pro řadu lidí a je z něj nádherný panoramatický výhled."

Jihovýchodní hřeben (Stupnice obtížnosti (III) poprvé vylezli v roce 1896 Britové J. S. Macintosh a A. Heywood s A. Zangiacomim a G. Menardim při sestupu. Teprve v roce 1912 bratři Kurt a Ernst Kieneovi spolu s Karlem Lömpelem a G. Hauptem hřeben překonali výstupem. Ve 20. století byly postupně otevřeny cesty východní stěnou, včetně Via Dibona (Stupnice obtížnosti VI), kterou v roce 1966 otevřel Ivano Dibona.

Během první světové války byly Tofana II i Tofana III obsazeny italskými horskými myslivci během první dolomitské ofenzivy.

21. prosince 1993 se extrémnímu lyžaři Toni Valeruzovi podařil první sjezd jihovýchodní stěnou.

Dnes je Tofana di Mezzo jedním z nejnavštěvovanějších třítisícových vrcholů v Dolomitech. Důvodem je snadný přístup od horské stanice lanovky Rifugio Cima Tofana. Lanovka Freccia nel cielo (Nebeský šíp) vede na vrchol od roku 1971 a je po lanovce na Punta Rocca druhou nejvyšší v Dolomitech.

Na jihovýchodním hřebeni se sbíhá několik náročných ferrat.

• Via ferrata Punta Anna (obtížnost C/D) začíná u Rifugio Pomedes (2303 m) a vede přes jižní hřeben na Punta Anna (2731 m). Na toto místo se lze bez problémů dostat také z Rifugio Giussani (2580 m) nebo z Rifugio Ra Valles (2470 m) u mezistanice lanovky.
• Dále na vrchol vede Via ferrata Giuseppe Olivieri (C/D) postavená v roce 1957. Po nenáročném začátku a pěším terénu se dostanete k úpatí hory Torre Aglio, kterou můžete přejít po ferrata Gianni Aglio (D) nebo obejít po východní straně. Poté se dostanete ke skalnímu oknu Bus de Tofana. Za normálních podmínek je zde možnost sestupu, a to jak k Rifugio Giussani, tak k Rifugio Ra Valles. Přes dobře stupňovitou skálu stezka pokračuje k Tofana di Mezzo.
• Od roku 2015 lze na vrchol vystoupit z autobusu po nové, proti lavinám chráněné ferratě.
• Na střední Tofanu se navíc dostanete z Tofany di Dentro po středně náročné ferratě Via ferrata Lamon (B).

Zejména Via ferrata Giuseppe Olivieri a Via ferrata Gianni Aglio jsou místy velmi exponované a kromě síly v pažích vyžadují i vytrvalost a odpovídající zkušenosti s ferratami. "Starý normální výstup" je poměrně snadný a vede z Rifugio Giussani na jihozápad do sedla mezi Tofanou di Dentro a Tofanou di Mezzo.

• 
  Vrcholový kříž na Tofana di Mezzo
• 
  Tofana di Dentro (vlevo), Tofana di Mezzo (střed)
• 
  ferrata na Tofana di Mezzo
• 
  Tofana na podzim 2021
• 
  rifugio Giussani pod vrcholy Tofana

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tofana di Mezzo na německé Wikipedii.

• Paul Grohmann: Wanderungen in den Dolomiten. Verlag von Carl Gerold’s Sohn, Wien 1877, S 95–98
• Richard Goedeke & Hans Kammerer: 3000er der Dolomiten. Die Normalwege. J. Berg Verlag, München 1993, S. 126 ff. ISBN 978-3-7079-0606-6.
• Horst Höfler & Paul Werner: Klettersteige Dolomiten. Mit Vicentiner Alpen, Brenta und Gardaseebergen. Bergverlag Rother, München 2000, S. 112–113. ISBN 3-7633-3096-8.

Obrázky, zvuky či videa k tématu Tofana di Mezzo na Wikimedia Commons

• Tofana Cortina – oficiální stránky
• Via ferrata Giuseppe Olivieri a Gianni Aglio na Bergsteigen.com
• Tofana di Mezzo na 3000 delle Dolomiti (italsky)