Toblinger Knoten
Toblinger Knoten (italsky Torre di Toblin) je hora o výšce 2617 m n. m. v Sextenských Dolomitech v Jižním Tyrolsku. V horské válce v letech 1915 až 1918 měla strategický význam a byla zde vybudována řada pozic. Zbytky tehdejších vojenských cest se dnes používají jako oblíbené ferraty.
| Toblinger Knoten | |
|---|---|
 | |
| Vrchol | 2 617 m |
| Prominence | 212 m |
| Poloha | |
| Stát | Itálie |
| Souřadnice | 46°38′31″ s. š., 12°18′29″ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poloha a okolí
Toblinger Knoten se nachází v přírodním parku Drei Zinnen v jižní části Sextenských Dolomit. Na jihu, asi 300 metrů od hory, se nachází 2539 m vysoký Sextner Stein (italsky Sasso di Sesto), na jehož úpatí se nachází nejdůležitější turistická základna na území obce Toblach, horská chata Dreizinnenhütte. Tato oblast a jižně od ní se rozkládající náhorní plošina pod Drei Zinnen patří do údolí Rienztal na území obce Dobbiaco (Toblach). Na severu leží údolí Innerfeldtal na území obce San Candido (Innichen) a na východě údolí Fischleintal na území obce Sexten (Sesto). Hranice všech tří obcí se setkávají na vrcholu Toblinger Knoten.
Historie
Na Toblinger Knoten poprvé vystoupili v roce 1889 W. Eckert a horský vůdce Michael Innerkofler. V roce 1892 se Seppu Innerkoflerovi podařilo uskutečnit prvovýstup západní hranou.
Před první světovou válkou patřila celá oblast Rakousku-Uhersku, hranice probíhala jižně od Toblinger Knoten podél Drei Zinnen až k Paternkofelu. Již v předválečném období byly na západě a východě hory vybudovány pozice, které však zpočátku nebyly nijak zvlášť významné. Bašta na západním rameni (2510 m) sloužila k monitorování terénu jižně od vrcholu, další na východním rameni, Adlerwache (2540 m) s Maendl-Galerie, kontrolovala celý Bödenalp nad údolím Fischlein. Další jeskyně, která sloužila jako ubytovací zařízení, se nacházela ve výšce 2520 m na východním křídle a důstojnická jídelna a kuchyně byly vybudovány na severní straně ve výšce 2475 m.
Krátce po začátku války, v srpnu 1915, došlo k italským útokům, při nichž italské jednotky postoupily až k Sextensteinu a zřídily zde pozice opevněné pytly s pískem. Strmá jižní stěna hory Toblinger Knoten však tvořila účinnou překážku. Hora tak byla nyní nejvzdálenějším bodem v oblasti obsazené Italy. Navíc z ní byl dobrý výhled na celou oblast bitvy, takže měla nyní velký strategický význam.
Z iniciativy polního kuráta Hospa, který již koncem roku 1915 využíval nejvyšší bod jako pozorovatelnu, byla v lednu 1916 na vrcholu zahájena stavba zemljanek. Těsně pod vrcholem byly do skály vyraženy tunely a střílny. K tomuto účelu byla vybudována i cesta přes severovýchodní křídlo. Pro italské dělostřelce však byla snadno viditelná, takže ji bylo možné používat pouze v noci. Jako alternativa byl na jaře 1916 postaven výtah Leitersteig. Výtah ze severní strany mohl na vrchol vyvézt náklad o hmotnosti až 150 kilogramů.
V dubnu 1917 rakouská armáda vyhloubila 300 metrů dlouhý tunel na Sextenstein, kterým zaútočila na italská opevnění. Pozice u Toblinger Knoten se udržely až do ústupu italské armády v listopadu 1917 a žádné větší rozšíření se neplánovalo.
Po válce cesty a zařízení chátraly a teprve v roce 1979 byly modernizovány na moderní ferratu. Některé prvky původní trasy, jako například dřevěné žebříky, byly zachovány. Trasa Feldkurata Hospa byla také místy zajištěna. Na ochoz v Adlerwache lze vystoupat s pomocí baterky.
Trasy na vrchol
Výstupy na vrchol jsou velmi frekventované, protože se nacházejí v blízkosti snadno dostupné chaty Dreizinnenhütte. Objekt z první světové války je navíc oblíbenou turistickou atrakcí.
Výstup po žebříku
Na severní straně vede via ferrata Leiternsteig přes 17 železných žebříků několika komíny na vrchol. Má obtížnost C.
Ostatní stezky
Přes severovýchodní úbočí vede k Toblinger Knoten zajištěná vysokohorská cesta obtížnosti I (Nízká obtížnost, nejjednodušší forma lezení po skalách (ale ne snadný terén pro chůzi, k udržení rovnováhy jsou zapotřebí ruce. Začátečníci musí být na laně jištěni), Feldkurat-Hosp-Steig, která je místy zajištěná. Je zde několik lezeckých cest, včetně západní hrany (III) a jihozápadní stěny (III).
Literatura
- Richard Goedeke: Sextener Dolomiten. Alpenvereinsführer. Bergverlag Rother, München 1988, ISBN 3-7633-1255-2.
- Peter Kübler, Hugo Reider: Kampf um die Drei Zinnen. Das Herzstück der Sextener Dolomiten 1915–1917 und heute. Hrsg.: REIDER TOURISTIK K.G. der Korica Milka & Co. Sexten 2011, ISBN 978-88-902466-2-3, S. 190.
- Paul Werner, Iris Kürschner, Thomas Huttenlocher, Jochen Hemmleb: Klettersteigatlas Alpen: Über 900 Klettersteige zwischen Wienerwald und Côte d'Azur. 8. Auflage. Bergverlag Rother, München 2017, ISBN 978-3-7633-8087-9, S. 297 (Vorschau in der Google-Buchsuche).
- Dany Vehslage, Thorsten Vehslage: 25 Klettersteige in Europa mit besonderem Charakter. 2. Auflage. 2021, ISBN 978-3-7534-5421-4, S. 42 ff.